Kategorie: Anime

Anime pro nezasvěcené

Anime pro nezasvěcenéCo je vlastně to anime? Jak se liší od normálních západních pohádek? A proč je z toho tolik lidí u vytržení? V tomto článku bych se chtěl výjimečně zaměřit na nezasvěcené publikum a objasnit vše okolo fenoménu sledování anime, vypíchnout možné mýlky, ale naopak i uznat, v čem mohou mít lidé tohoto tématu neznalí pravdu.

Tento článek je předně určen těm, kteří nemají téměř žádnou potuchu o tom, co to vlastně to anime je, či o tom něco málo vědí, ale nechápou, co s tím stále víc lidí má a proč je toho všude tolik. Ti, kteří sledují anime pravidelně, či se obecně hlásí ke komunitě, nechť to případně berou jen jako informativní záležitost, která je nijak zvlášť neobohatí. Budu se jinak čistě zaměřovat na animovanou tvorbu a případné původy uvedu jen okrajově, vzhledem k tomu, že ze všech médií (manga, VN…) je anime tím, co všechno nejvíc táhne.

Chtěl bych i předem upozornit případné znalce, kteří se v tématu pohybují více a tudíž mohou shledat tento článek v mnoha věcech nekorektním - pokud budete mít náhodou nějaké připomínky, mile rád je s vámi proberu. Ať už zde, v komentářích, či kdekoliv jinde. Jsem konstruktivní kritice otevřen. Berte ale na vědomí, že se nesnažím o odbornost a vše beru polopaticky, aby tomu zhruba porozuměl každý.

Jak anime znáte

Nyní už ale k tématu a k první kapitole, ve které bych shrnul, jak vy, co o anime vlastně skoro nic nevíte, jej zároveň můžete znát:

Pokémoni/Digimoni/Naruto

Není snad člověka, nepočítaje toho z mladší generace, který by byť jeden titul z uvedených neznal. Ať už jsou to Pokémoni, kteří ovládli celý svět před zhruba 20 lety, tak Digimoni, které někteří stále berou jen za kopii Pokémonů, či taktéž nemálo známý Naruto. Ano, všechno tohle jsou nefalšovaná japonská anime, tudíž takto můžete mít jistou představu.

Ty divné kreslené postavičky s velkýma očima

Trochu radikálnější pohled, poukazující na pro anime typické velké, až někdy gigantické oči zabírající většinu obličejů daných postav. Ale přitom jasný prvek, pod kterým si mnoho z vás anime představí.

Hentai a chapadla

V komunitě snad nejvíc zavrhovaný pohled je právě jen na čistě pornografickou stránku. Ano, japonci jsou prostě divní a odkud jinud by mohla pocházet taková podivnost, jako chapadla? Přece ano, z toho slavného anime.

Jak to doopravdy je

V předchozí kapitole jsem uvedl takové tři základní rysy, pod kterým si mnoho z vás, nezasvěcených, anime představuje. Někteří ovšem ani tak nemají vůbec představu a setkal jsem se i s případem, kdy jeden člověk nevěděl, odkud anime pochází a proto první země, která jej napadla, byla samozřejmě široko daleko známá Čína. Ano, i Čína má své animované seriály, které se od těch japonských mnohdy skoro vůbec neliší (alespoň ne vizuálně). Ale nejznámější tituly pochází čistě z Japonska a proto se zde o Číně vůbec nebudeme bavit. A to platí i pro ostatní přilehlé země, jako je Jižní Korea, atd.

Abych uvedl na pravou míru i samotný název „anime“. Ten je u nás brán čistě západně, protože v Japonsku je pod tímto pojmem brána veškerá animovaná tvorba. Ať už jejich, tak i ta západní a to bez rozdílu. Nicméně z našeho pohledu je anime vše animované pocházející z Japonska. Tudíž ne, třeba takový Avatar: The Last Airbender není anime, protože pochází z USA (ačkoliv je vizuálním stylem klasickému anime dost podobný, ale jde jen o inspiraci). Nyní bych se rád přehoupl ke znakům z předchozího odstavce a trochu upravil veškerá tvrzení i domněnky, které jsou ne vždy úplně správné.

Začnu odzadu a tedy rovnou pornografickou stránkou, čili hentai. To má vzhledem ke své povaze velké zastoupení po boku normálních anime titulů. Sice nové nevychází se stejnou vervou, jako je to u běžných anime titulů, ale stále, ročně vyjde dobrá stovka nových dílů nejrůznějšího obsahu pro dospělé. Ano, Japonci jsou sice extrémně úchylní (což je z důvodu jejich přepracovanosti a tudíž nutnosti někde „upustit páru“), ale to neznamená, že veškeré hentai tvoří jen školačky a chapadla. V hentai jako takovém naleznete od každého něco. Jinak řečeno, vše, co vás napadne, i nenapadne, má jistě byť jednu jedinou scénku v nějakém tom titulu. Najdete zde různé náměty - od normálních romantických dramat, kde jsou mnohdy sexuální scény přidány jen kvůli zvýšení prodeje, až po vyložené odpornosti, kterým je hodno se vyhnout. Stejně, jako se brzy dostanu k normálnímu anime, i zde jde o spleť všemožných žánrů a i když ano, chapadel je také dost a mají i svůj vlastní žánr, není to jen o nich. Jak jsem uvedl, mnoho těchto titulů vychází z jinak příběhově zaměřených předloh (většinou z vizuálních novel, ale ani manga není výjimkou), které by ovšem jako běžné anime adaptace nesklidily jistý úspěch a tak kvůli němu sáhnou někdy i k doslova a očividně vynuceným a nezakrytým sexuálním scénám, které zajistí nějaký byť minimální prodej. Ale takových případů není mnoho.

Posunu-li se dále, tentokrát k charakteristickým velkým očím. Nejlogičtějším vysvětlením by bylo, že mají původ v jakémsi komplexu Japonců. (Pokud víte, jak vypadá klasický Japonec, zřejmě vám to ihned evokuje pro něj typické nepříliš výrazné oči.) Nechci nicméně nikoho zbytečně mystifikovat domněnkou, protože jiná zase říká, že velikost očí sahá až do dob Tezukova Astroboye a vůbec i k důvodu, že po vzoru západních animáků velké oči nejlépe zdůrazní jak emoce, tak pro Japonce typickou ulítlost na roztomilosti. Je samozřejmě mnoho anime titulů, zejména starších, kde velikost očí nehraje takovou roli, ale u valné většiny se stejně setkáte s nejrůznější škálou velikostí, kdy ani jedna není byť trochu realistická. Jde nicméně o zvyk, protože je to součást, kterou potkáte téměř v každém prvním anime. Tedy, ne vždy je to až takový extrém, jako níže. Popravdě, když zůstaneme u teorie komplexu Japonců, ono to s tou kompenzací velikosti celkově sahá dále, než do oblasti očí a tudíž tohle není jediná věc, kterou si mile rádi ve fikcích o několik čísel „přifouknou“ či „natáhnou“.

Nyní už však k té hlavní části. Dejme tomu, že znáte Pokémony, Digimony, či Naruta. Automaticky vám to evokuje myšlenku, že veškerá ostatní anime jsou stejná – tedy, že to jsou japonské (či jak mnoho internetových vtipálků s oblibou říká čínské) pohádky a tedy alternativa těch západních (dobrá, Naruto má od Pokémonů daleko, ale stále jej sleduje i velmi mladá generace), jen tedy s chapadly a očima přes půl obličeje. Nemohu říct, že bych s tímto tvrzením z části nesouhlasil (až na poslední, čistě sarkastickou část). Velká část anime titulů je primárně označena 13+ a to i ty, které obsahují nějakou tu lehkou erotiku (ať už se jedná o pohledy pod sukně, výstřihy, či kreativně cenzurovanou nahotu). A co jsou lidé ve 13 letech? Ano, stále děti, kteří dětmi zůstanou možná ještě hodně dlouho. Ať se na mě žádný třináctník nezlobí, ale je to tak. Takže ano, anime by se dalo považovat za alternativu západních pohádek, jen někdy trochu zvrácenou.

Jenže většina nedělá celek. Stále tu zůstává velice hojně zastoupená část, která je primárně určena pro starší publikum. Nemluvím teď o hentai, ale o titulech, které sice nepřekračují pomyslnou hranici toho, co je a co není pornografie, nicméně se zaobírají dospělejšími tématy, než co jsou třeba pro 13+ typické komediální příběhy ze života veselých středoškoláků (samozřejmě, berte to z nadsázkou, 13+ zahrnují i normální fantasy pohádky, atd.). Ačkoliv i anime určené pro ještě mladší publikum taky nebývá vždy nejnormálnější (příkladem jde třeba Kyoro-chan, či pokud někdo pamatuje animované Pohádky bratří Grimmů a jejich občas temné, až satirické vyústění). Dejme tomu, že na západě máme hromadu seriálů typu Kriminálka Miami, Hra o trůny, a mnoho dalších. Na východě se sice taky točí hromada hraných seriálů a filmů všech možných žánrů (západně nazývaných jako dorama), ovšem anime i v tomto zůstává velice výrazné a proto uvedená část z něj se zaobírá tématy, kterými i mnohé západní seriály. Ať už to jsou detektivky, těžká psychologická dramata, sci-fi z hlubokého vesmíru, krvavá fantasy, a mnoho a mnoho dalších žánrů. Anime má výhodu v tom, že se nebojí experimentovat a tak tu můžeme mít mix klidně i pěti žánrů a jako celek to funguje víc než dobře. Jinak řečeno, na východě je anime produkce výrazná a ať už je jakkoliv opovrhovaná i tam ze strany nezasvěcených Japonců (opravdu, ne každý Japonec kouká na anime a když, společností není moc vřele přijímán), stále má své zásadní místo na trhu. Závěrem k tomuto odstavci - existuje hromada anime podobných a kopírujících třeba Pokémony, ale taktéž spousta těch, která se zabývají dospělými tématy a nebojí se skloubit hned několik žánrů najednou a vytvořit výjimečný celek, který nemá nikde jinde na světě obdoby.

Anime u nás

Konkrétně u nás se anime fandom rozrůstá velkou rychlostí a komunita je stále víc vidět. Hodně to podporují i cony a festivaly výhradně zaměřené na toto téma, které se konají několikrát ročně a proto je tedy možné v určitých obdobích potkávat divně, často všemožně barevně oděné osoby neidentifikovatelného pohlaví třeba v metru, či v případě měst bez podzemní dráhy jen v normálním MHD, nebo na ulicích. Samozřejmě, ne vždy se musí jednat o fanoušky anime, kostýmy jsou oblíbené hojně i ze západních tvoreb. Taky se poslední dobou rozšiřuje originální tvorba mixující vše možné.

Protože se to u nás rozšiřuje, jsme měli jeden čas i speciální televizní anime kanál (Animax), kde se dostalo i na nejedno česky dabované anime. Bohužel, ty časy jsou pryč a kanál nejprve zaplavila hromada západní produkce, až zanikl úplně. Ale kromě některých jiných výjimek (např. i první film ze série Evangelion existuje dabovaný) to byla jedna z mála příležitostí, jak nejen koukat na anime v mateřském jazyce, ale taky se nenásilně s touto tvorbou seznámit. Jak ale říkám, je to dávno pryč a mnozí z nás si Animax uchovávají pouze ve svých dobrých vzpomínkách.

Závěrem

Nemá smysl dále toto téma rozmazávat. Snažil jsem se v několika odstavcích polopatě říct, jak se to s anime jako takovým vlastně má. Rozhodně mi nejde o to vás, nezasvěcené, nějak navnadit. To, zda se o to budete od této chvíle více zajímat, či si i zkusíte něco pustit, je jen na vás. Může vám to, ale ani nemusí přinést něco nového a výjimečného do života. Každopádně, až se zase někdy v životě setkáte s pojmem „anime“, alespoň budete vědět, že nejde jen o alternativu něčeho, co jste vídali před 20 lety, občas nevěřícně zírali na podivné postavičky, či mysleli, že je to něco čistě úchylného a zvráceného. Anime je možná z části skutečně to, co jste očekávali, ale věci se mají trochu jinak, než jste si mysleli.

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich