AnoHana The Movie | Ryuu.blog
Kategorie: Anime

AnoHana The Movie

AnoHana The MovieAnime sérii jsem viděl již před nějakým tím rokem a tehdy jsem měl jasný verdikt, že tohle je prostě další přeceňovaný titul, který se ve skutečnosti jen o něco snaží a ve výsledku z toho vzniká emoční břečka. Rozhodl jsem se ale ještě dát šanci filmu, který vyšel jako takové shrnutí série a doufal, že snad pochopím to, co mi unikalo.

Perex tedy mluví sám za sebe. Série, se kterou je tento film svázaný a která vycházela v roce 2011, jsem již viděl, bohužel jsem ještě neměl tento blog a recenzi, kterou jsem na to napsal, jsem sdílel jen na jednom fóru. Naštěstí jsem si udělal zálohu a tak byl můj verdikt následovný:

Tak jsem právě dojel AnoHana, jakožto maraton (mini maraton v Shiho terminologii ) a mám vcelku smíšený pocity, ale když ty pocity k něčemu srovnám, tak to je obdobný, jako jsem měl z Gravitation (i když, tady není holt žádná mega chytlavá písnička), čili nejsem nějak extra dojatý, ale ani ne nespokojený. Jak jsem už řekl, úplně na 100% se to netrefilo do mýho gusta, ale příběh se mi líbil, což o to. Charaktery postav byly taky docela propracovaný a děj byl zajímavý do samýho konce. Naštěstí, nebylo to vůbec smutný anime, naopak, to, že Meiko už nežila, ale byla stále přítomna, brzdilo případný nával negativních emocí, který v takovýchto případech bývá. A je taky dobrý, že se dalo v některých situacích celkem dobře zasmát. Celkově ty protkaný vztahy, který vyvrbily až ke konci, ale náznaky byly už během příběhu, byly ovšem geniální. Sympatie k postavám taky byla, třeba Tetsudou, jakožto ten, co pevně věřil Jintovi od začátku, čímž jako jeden z mála z té skupiny dodával příběhu optimismus a nebo samozřejmě, tahák pro oči, Naruko, ta se jednoznačně povedla. Musím i uznat, že takovýhle anime nemá obdoby, že je to něco výjimečnýho, už to tomu hodně přidává. No, co na závěr? Hodně uvažuju, jestli dát plnej počet, což si samozřejmě zaslouží a nebo přihlídnout na to, že mi to úplně na plnejch 100% nesedlo a ubrat půl hvězdy. Nechám si to projít hlavou, každopádně, stejně se možná rozhodnu pro to plnobodový.

No, když opomenete to, že jsem v té době ještě hodnotit tolik neuměl, napsal to celé spíš "jako prase" a vlastně ani nevěděl, co si myslet, po rozležení v hlavě jsem měl jasno, že tohle ve mně vůbec nic nezanechalo. Nicméně jsem se po tom, co jsem se dozvěděl, že bude film, rozhodl dát tomuto anime druhou šanci a když na mě neměla série žádný impact, třeba na mě film konečně zapůsobí a já pochopím, že má kritika nebyla na místě. A v rámci mého 300. anime jsem se do toho tedy pustil, abych konečně mohl vrhnout svůj definitivní názor, který již nebudu muset měnit.

    

Podstata příběhu je sama o sobě velmi smutná. Máme tu rozbitou partu kamarádů, kteří kdysi tragicky přišli o svoji členku jménem Menma a od té doby to s nimi všemi šlo víceméně z kopce. Kromě toho, že se jejich klub rozpadl, se přestali i vídat a hlavní hrdina, Jinta, se uzavřel na celých 5 let před světem, protože smrt Menmy snášel ze všech asi nejhůř. To se ale jednou stane zázrak a Menma se objeví vedle něj. Nikoliv, že by svůj tragický pád přežila, nýbrž ve formě ducha, kterého může vidět a cítit jen Jinta. A ačkoliv mu přeci jen není příjemné, že mu to akorát vrací bolestné vzpomínky, dokope ho to k tomu, aby se po dlouhých letech zase spojil se svými starými přáteli, s nimiž tvořil na první pohled nerozlučnou partu, a pomohl Menmě nalézt konečně klid v duši, jelikož její přítomnost musí mít nějaký důvod.

Ano, sám musím uznat, že už to je samo o sobě emotivní, i když to zde drtí právě ta přítomnost Menmy, která se v očích Jinty nijak neliší od ostatních, může s ní mluvit, může se jí dotýkat, prostě je zde a to celou situaci dost ulehčuje. A přesvědčovat pak ostatní o tom, že mrtvá kamarádka je tu a lze s ní bez zábran komunikovat, to je akorát na odvezení do blázince. I tak, soustředí se to tu hlavně na jednotlivé členy party a na to, jací byli a jak moc se změnili (kdy je teda změna znát úplně na všech, nejen po stránce vzhledu). Máme tu tedy kromě dvou hlavních (Menmy a Jinty) vtipálka Tetsudoua, který zde funguje jako takové lepidlo nálady, pak méně výraznou Chiriko, idola všech dívek - Atsumua a nakonec pohlednou Naruko, u které musím uznat, že je jedna z nejhezčích anime postav, co jsem za roky sledování anime vůbec zažil (tedy, pokud nemá svůj původní šílený účes).

    

Nicméně tady se chci vyjádřit k filmu. Ten se z části zaměřuje na osudy členů party po sérii a z části na vzpomínky. Přináší to tak velice příjemné summary obohacené o nové záběry, což je jen plusovým bodem navíc. Jindy se totiž snaží z populárních sérií vytěžit co nejvíce tím, že k nim udělají nesmyslné sequely (S;G, Madoka) a celé to tak jde do kopru. Zde nikoliv. Dá se i říct, že člověk nemusí vidět sérii. Abych se přiznal, já si ze série nepamatoval skoro nic, kromě hlavní "zápletky" a zde se mi tak jak plno věcí připomnělo, tak jsem měl pocit, že koukám na dobře zpracovaný film. Taky je znát, že to má na starost studio A-1, které podobně udělalo summary i pro SAO, i co se týče prostřihávání záběrů ze vzpomínek a současnosti. Velice pěkně zpracované, to každopádně.

Když se teď vrátím k tomu, co bohužel kritizovat nepřestanu, tak ta přehnaná emotivita. Chápu, samo mi bylo líto Menmy a celé party, zvlášť, když se takové nehody stanou z minuty na minutu a stačilo udělat jen jednu malou věc jinak a nic se stát nemuselo (podobně, jako u KimiNozo), nicméně samotné plnění přání Menmy a nekonečné loučení, které by mohlo být 10x kratší a úplně by to stačilo, to akorát ničí. Opravdu mě mrzí, že to takhle dopadlo, protože jinak si troufnu říct, že by to ten správný "impact" mělo. I když i přes to všechno musím uznat, že jak jsem se do toho mohl vžít už podruhé, zanechalo to ve mně mnohé prázdné pocity poté, co se mi to rozleželo v hlavě. Hlavně teď při psaní tohoto hodnocení to na mě nějak doléhá, až se divím, jak moc. Takže to nakonec svůj účel víceméně splnilo.

    

Abych to mohl konečně uzavřít. Anime jako takové to vůbec není špatné. Sice je trochu dost nerealistické v jistém aspektu, ale osobně se mi líbí to zaměření na přátelství jako takové a ta pouta, které jím vznikají a že i když se parta rozpadne, nikdy není pozdě se dát zase dohromady, i přes jakékoliv bolestné vzpomínky. Má skepse tedy skončila dobře.

Ale hodnocení tím nějak extra neměním, původně i jako samotná série to dostává 8/10, což je ale slušné.

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.