Kategorie: Anime

Gakkou Gurashi

Gakkou GurashiMoe anime, které přinesla letní sezóna, kdy se ale jedná o titul, jehož popis by se dal popsat jako „roztomilé holky nedělající zase tak roztomilé věci“. Vzhledem k tomu, že jde o opravdu méně tradiční záležitost, která nezasvěceného člověka může nemálo překvapit, si veškerý bližší popis nechávám do samotného článku.

Pokud jste náhodou toto anime neviděli a chystáte se přečíst mé hodnocení, doporučuji udělat následovné - podívat se na první epizodu a jestli to nebude stačit, až poté se případně vrhnout do čtení tohoto článku. Důvod je jednoduchý - mohli byste toho jinak totiž docela dost litovat, ačkoliv jsem klíčové téma již odkryl v prvních dojmech letní sezóny. Samozřejmě, tato volba je jen na vás.

A já už se pustím do tohoto netradičně zkombinovaného anime, které po dlouhé době přináší téma, jenž se v anime objevilo vlastně jen v jednom případě a poté upadlo do zapomnění, či tedy spíš do ruky spíše západním produkcím, které se jej nebojí naopak hojně prezentovat jak ve filmech, tak v seriálech. Nicméně teď už ke Gakkou Gurashi. Anime začíná celkem normálně. Máme tu naprosto normální zasazení ve školním prostředí, kde je ovšem zaveden trochu podivný klub „žití ve škole“.

Je tu několik ústředních postav, kterými je v první řadě trochu naivní a přihlouplá růžovlasá Yuki, partu dále doplňuje trochu drsnější Kurumi, která s sebou stále tahá lopatu, pak naopak trochu rezervovanější Miki, rozumem oplývající Yuuri a jako nějaký ten dospělejší, leč trochu ignorovaný doprovod, tak učitelka Megumi. No a samozřejmě nezapomínám ani na zvířecí doplněk ve formě psa Taroumara. Vše se od začátku nese v klasickém moe stylu alias „roztomilé holky dělající roztomilé věci“. Ovšem čím by pak tento titul byl výjimečný?

  

Paradoxně, vše je ze začátku bráno z pohledu Yuki, která jej má poněkud hodně zkreslený. Ačkoliv se v jinak výborně prezentovaném prvním díle objevují postupně takové trochu napovídající prvky, to, že se celý děj odehrává vlastně ve zpustošeném post-apokalyptickém světě plném zombií, se odkryje trochu později. Ano, čtete správně - jedná se tedy o kombinaci moe a zombie, což může takhle řečeno znít hodně podivně a otázkou je, jak to tedy může fungovat. A může a docela dost dobře. Celou školu tvoří tedy jediná přeživší skupinka a to hlavních hrdinek, které jsem již rozebral. Ty, ačkoliv se snaží přežívat, se taktéž snaží tyto dny trávit co nejnormálněji a to hlavně kvůli Yuki, která jak už jsem řekl, vidí svět úplně jinak, než ostatní, což bych řekl, že je docela zajímavým prvkem. Vše se tedy nese v optimistickém stylu, i když je jasné, že vůbec nic není optimistické, právě naopak. Roztomilost a barevnost tak nejednou střídá těžká deprese a ponurost, protože přece jen, zombie apokalypsa není žádná sranda. Tudíž poměru veselosti je zde úplně stejně, jako té neveselosti.

Co se mně osobně líbilo, že ať už bylo mnoho dílů bráno lehce a jde zde i jak třeba o díl zaměřující se na čištění bazénu (aby taky nějaký ten malý fanservis nechyběl), děj se dokáže stále posouvat dál a tím je obohacen o lehčí napětí a pocit, že hrdinky stále zjišťují víc věcí týkajících se samotné apokalypsy. To je, myslím, velice pozitivní stránka, která eliminovala jakoukoliv případnou nudu a nepochopení, proč se neděje něco, co by zásadně ovlivnilo dějství. Dokonce je zde i ukázáno, jak začátek apokalypsy probíhal, což mnohdy nenabídne ani západní produkce (nepočítejme tedy Úsvit mrtvých, Světovou válku Z, či seriál Živí mrtví: Počátek konce). Nicméně samotná odpověď, proč se tak děje, zůstává tradičně skryta, ačkoliv nějaké nápovědy se zde nakonec přece jen ukážou (tedy, některé věci s nimi související nedávají moc smysl a přidělávají zbytečné logické otázky s nepochopením navíc). Taky je vzhledem ke zpustošenosti okolí docela záhadou, jak dlouho už vlastně tyto podmínky přetrvávají. Co je ale nejzvláštnější a co se zároveň týká typu zombií, že ačkoliv jde o klasiku pomalých a hlavně na zvuk reagujících nemrtvých, v nich přetrvává nějaká určitá paměť z doby, kdy ještě žili, takže se na noc vrací do svých bývalých domovů a přes den jsou opět všichni rozprostřeni po škole. Divné, ale zase proč ne? Jen tedy, kdyby nebyly záměrně podivně cenzurovaní, což ovšem mělo za cíl trochu zjemnit tento jinak drsný prvek.

  

Když zapluju už k hudební stránce, nemohu nezmínit opening, který je poněkud lehce zvrácenější záležitostí, protože se nese ve veselém stylu, ale dokáže kombinovat neveselé vizuální prvky. Osobně mě tento opening naprosto chytil. Ostatní hudební doprovod jde zajímavě ruku v ruce s tématem. Zpracování jako takové, jak už jsem se i zmínil, dokáže jak vykreslit barvičky pro moe typické, tak naopak snížit tóninu a navolit nemálo těžkou atmosféru, pokud jde v příběhu do tuhého. Po všech stránkách efektivní záležitost.

Pro všechny fanoušky zombie se jedná o takový dar, protože jediným, co zatím doposud se zombie apokalypsou vyšlo a navíc se jednalo o čistokrevné anime, bylo samozřejmě nechvalně známé High School of the Dead. To spojuje ecchi a zombie, nicméně zde jde naopak o kombinaci moe a zombie. Nevím, proč to s tímhle žánrem dopadá vždy takto, ale mohu říct, že tentokrát to je skoro až zvrácená kombinace, která ovšem zafungovala skvěle. Samotné anime se, myslím, docela dost povedlo. Dokázalo vzbudit jak pozitivní, tak i nemalé negativní pocity a případnou citlivější povahu i v mnoha okamžicích rozhodit (mluvím z vlastní zkušenosti). Jen tedy ta roztomilost a lehkovážnost spojená se zbytečností to občas docela kazila, než aby byla k užitku. Či taktéž nejedno absolutně nelogické chování některých postav v určitých situacích. Navíc stále zůstává mnoho nevyřešených otázek. Osobně jsem ale spokojen a dostalo se mi víc, než co jsem od toho očekával. Jen to tedy volá po pokračování, což neříkám jen tak nadarmo.

Mé hodnocení: 8/10

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich