Kategorie: Anime

Plastic Memories

Plastic MemoriesToto anime nás zavádí kamsi do budoucnosti, kde kromě lidí existují ještě robotické existence zvané Giftia, které jsou k nerozeznání od lidí. Nicméně mají jednu nevýhodu – po čase jim dojde životnost a je třeba jim kompletně vymazat paměť, jinak se z nich stanou nebezpečné stvůry, které mohou i zabít.

A zde nastupuje hlavní hrdina, Tsukasa, který prošvihl vbtupní test na vysokou školu a je tedy místo toho přidělen na takzvané „Oddělení terminace“, které se stará právě o to, aby každý Giftia byl včas navrácen a zabránilo se případným nepříjemnostem.

Téma jako takové zní samo o sobě dost zajímavě a ze začátku mluví i o tom, že celá show bude velice citlivá záležitost, už jen proto, že ne každý vlastník Giftie se hodlá smířit s tím, že mu bude odebrána. V základu, co bohužel nepochopím a ani to nebylo nějak rozumněji vysvětleno, proč vůbec musí k té „terminaci“ docházet. Že by natolik pokročilá technologie neumožňovala zachovat vzpomínky? Celé je to takový trochu nesmysl, stejně jako dost nerealistické vyobrazení Giftií, které jsou víceméně úplně jako lidé, jen se čas od času musí dobít, ale kromě toho fungují normálně – přemýšlí, spí a dokonce jí. Samozřejmě, musí se to vzhledem k sci-fi tématu brát s rezervou, protože tam je možné všechno, ale vzhledem k tomu, kolik děl se skoro lidskými androidy jsem viděl, bylo tohle zatím jedno z nejnerealističtějších a nejméně vysvětlených.

    

Ale teď už bych se chtěl zaměřit na příběh Plastic Memories, který se bohužel nakonec odklonil od příběhů týkajících se „terminací“, což byla jen taková kulisa pro rozvíjení vztahu Tsukasy a jeho přidělené Giftie Isly. Pokud mohu lehce zaspoilerovat, tak celá podstata tkví v tom, že jelikož je Isla Giftia, přece jen jí zbývá nějaký ten čas „života“ a ukáže se, že toho času nebude zase tolik, vlastně skoro vůbec žádný. Tím pádem nastupuje fáze „making memories“ a celé se to ubírá lehce pomalejší a v mnoha okamžicích lehce depresivnější cestou.

Pobočka „Terminal Service“ je tvořena několika málo lidmi, z nichž se nekterým dá větší prostor. Tuto bandu tvoří např. dost otravná a uřvaná tsundere Michiru, její lehce ironický giftia Zack, lehce perverzní a ztřeštěná Eru, chorobný sukničkář Yasutaka a takto bych mohl pokračovat. Holt skupina k pohledání, která neváhá Tsukasovi všemi směry, v dobrém i ne moc dobrém, pomoct porozumět Isle, která se ze začátku chová chladně, ale postupem času se projeví její jasný dandere charakter (pomalu se otevírá a ztrácí chladnou podstatu). Hlavní hrdina jako takový je dost generický, což se od něj dalo čekat, tudíž se ani po této stránce nějaké „wow“ nekoná. Vlastně kromě Michiru nikdo z nich nemá rozvinutější vlastní příběh a postavy, mimo dvě hlavní, zde figurují jen proto, aby spíš otravovaly, než byly k užitku.

Je škoda, že od půlky je anime spíše protahované a dá se říct, že i trochu o ničem a své kořenové téma terminací Giftií zbytečně zahazuje, když by se dalo pěkně spojit s tou jinak lehce dramatickou a nejistou romancí. Takhle mohu jen říct, že ano, drželo si to přece jen nějaký ten faktor, díky kterému člověka zajímalo, jak to celé dopadne, respektive co bude na konci (zda nedojde k nějakému zvratu, či tak), ale ve výsledku si to sotva vedlo, aby se to udrželo na hranici zábavnosti a počínající nudy.

    

Hodnocení jsem chvíli zvažoval, ale nakonec jsem uvážil, že bude nejlepší zůstat u lehoučkého nadprůměru, protože přece jen do toho všeho, co jinak vychází, toto anime přineslo nějaký ten čerstvý vánek, který nenadchl, ale něco do sebe trochu měl. 6/10

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde