Kategorie: Anime

Re: Zero - finální dojmy

Re: Zero - finální dojmyMým posledním aktuálním restem ve sledování bylo toto za poslední dobu velice populární anime, slibující kde co - celým názvem tedy Re: Zero kara hajimeru isekai seikatsu. Když už jsem se přenesl přes počáteční nechuť sérii sledovat, jak si dle mého názoru nakonec vedl její zbytek? A co slavný duel Emilia x Rem?

Můj prvotní názor nebyl příliš dobrý. Toto anime jsem začal sledovat na základě cestování v čase, což patří mezi můj vůbec nejoblíbenější subžánr, kterého si cením úplně kdekoliv, kde se vyskytne. Tady to mělo být i spojené s dramatem a vůbec, vypadalo to jako velice nadějný titul. Tím víc jsem byl znechucen prvními epizodami. Hlavní hrdina, Subaru, se najednou dostává do fantasy světa. Z ničeho nic, jen tak. Namísto, aby byl zmatený, je nadšený a toto jeho nadšení ho také seznámí se schopností se kdykoliv, kdy zemře, vrátit zase na začátek, tedy do chvíle, kdy se do tohoto světa dostal. Po pár naprosto zbytečných smrtích tak začne se svou schopností i nějak nakládat, což zahrnuje i seznámení se s prvními (a ve většině ženskými) postavami, jako je třeba zrovna dobře známá polo-elfka Emilia.

Prostě to je z prvních epizod něco, co působí spíš jako parodie žánru spojená s generickou harémovou a s debilně se chovajícím hrdinou. Titul jsem někdy na prahu 3. a 4. epizody opustil a rozhodl se počkat na neurčito, jestli se náhodou někdy nerozhodnu jet dál. Mezitím se série naplno rozjela, překvapivě se o ní všude mluvilo a vyhýbat se tak spoilerům bylo vcelku těžké, i když ne nemožné. Lidi to oslavovali, ale já jim nevěřil. Až do chvíle, kdy o Re:Zero začal mluvit i jeden z mých známých, o kterém vím, že nemá takový ten řadový vkus, ale skutečně ví, co je a co není dobré a dokáže si to i velice rozumně obhájit. To mě koplo k tomu, abych se v době, kdy mělo anime již 17 epizod, rozhodl pro druhou šanci a přesvědčil se přes to všechno, co jsem o tom věděl, sám.

Dopředu jsem tušil, že zřejmě to pravé, s čím se série oháněla již delší dobu a co se horlivě probíralo na internetových diskuzích, se rozjede až trochu později. Přece jen, stejné to je skoro s každým středně dlouhým anime, kde první epizody nebývají nic moc a fungují vlastně jen pro seznámení s postavami a prostředím. Onen debilní Subaru se tak postupem času ukázal nebýt až tak debilním. Ano, chováním možná, ale dalo se to v mnohém pochopit. Už jen proto, že než se dostal do fantasy světa, kde se děj odehrává, nebyl vlastně nikým, jen přežívajícím NEETem bez většího smyslu života. Dostal tak novou šanci a i když se název „Re:Zero“ bere jako případ, kdy se vrátí zpět, dá se to přiřadit i Subaruově šanci začít život odznova. To, že se může vracet v čase, sice ze začátku využívá ke svému prospěchu, protože se mu samozřejmě Emilia na první pohled velmi zalíbí, ale postupem času pochopí, že občas se vracet a vědět, co hrozného bude následovat, není žádný med, ale že to díky tomu může využít i k dobru nejen svému, ale i ostatních.

Tady bych se rovnou dostal i k výjimce, kterou toto anime je. V jiných titulech to bývá tak, že když se nějaký člověk, hrdina titulu, ať už jakkoliv dostane do nějakého jiného světa, stane se buď bojovníkem, mecha pilotem, nebo prostě čímkoliv, kdo později svou vlastní silou nakonec porazí všechno zlo (bavíme-li se o běžných titulech, nikoliv o těch rebelských, kde třeba nejdřív umřou všichni a až pak záporák). Tady tomu tak není. Subaru od začátku do konce zůstává tím slabým článkem, kterému nezbývá, než využít svých znalostí z paralelních časových linií a pokusit se přesvědčit ty, které mohou proti případnému zlu bojovat. Silný je tedy maximálně, co se psychiky týče, i když i tohle tvrdit je z určitých důvodů sporné.

Děj, který se vešel do série, se jinak rozděluje na několik částí, kde v každé jde o jinou hrozbu, respektive situaci, někdy až tak zdánlivě bezvýchodnou, že jsem sám při sledování jen napjatě sledoval, kde bude ona skrytá pravda a na co Subaru přijde, i když ho to bude stát spousty nervů a hlavně spousta zopakovaného času. Tedy, to hlavně ze začátku, ale jsou zde i vyloženě bojové části, které považuji za takové spíš slabší (nemluvě o dílu, kde byl prakticky jen dialog, což už bylo sakra něco). Mnohem lépe si děj vedl na poli psychologie a thrilleru, kde překvapivě ani nechybí pořádná temnota a taktéž až trochu přehnaná a nepěkná krutost. Odklon od veselé harémovky tedy velice výrazný, což jen přidává na hodnocení.

Co se týče postav, ty se nakonec během děje genderově dorovnávají a výraz „harémovka“ si tak můžu již nadále odpustit. Dobré ale je, že některé z nich mají nějaký vlastní příběh, minulost a doplněk ve formě ukázání oné minulosti, která bývá často hořkosladká, je něčím, co je zde jen vítáno. A ty postavy, na jejichž příběhy se náhodou nedostalo, bývají prezentovány tak, aby si je případně člověk mohl alespoň trochu oblíbit. A to mluvím i o straně záporáků, byť skutečně záporných, ale v jistém smyslu charismatických. Zde se taky utvořila velice slavná rivalská dvojice Emilia x Rem, kdy ve skutečnosti tyto dvě hlavní ženské postavy spolu nesoupeří, ale anime má i jistou romantickou stránku a tudíž nemá ani smysl zatajovat, že na obě se ohledně této věci svým způsobem dostane. A na jakou stranu, že jsem se postavil já? Samozřejmě na stranu Rem, Emiliu jsem od začátku moc nemusel, protože… no, je prostě taková divná, až je mi svým laxním a lehce přihlouplým chováním trochu protivná. Oproti ní, Rem považuji za takovou dokonalou ženskou formu, za kterou by si kde kdo v realitě ruce utrhal (no, neříkejme zase dvakrát, že…). Nicméně jaký má tento „souboj“ skutečný výsledek, to už je na zjištění každého. Zasvěcení ví, nezasvěcení uvidí.

U pozitiv zůstanu i co se týče celkového zpracování. White Fox, si troufnu říct, jen díky pár jeho titulům poslední doby vyskočilo na elitní pozici studií, která vydávají skutečně kvalitní tvorby. Z jinak dlouhé light novely tak dokázali byť v malé míře vycucnout záživný celek, který nejen, že dobře vypadá, ale i se dobře poslouchá. Nelze nezmínit hlavně první opening, jenž osobně považuji za vůbec jeden z nejlepších anime openingů tohoto roku, na který jsem narazil.

Jak jsem si tedy Re:Zero užil? Docela slušně. Anime sice pomalu přestávám sledovat úplně, ale zde se jednalo o velké a hlavně neplánované překvapení, které mě nakonec dokázalo chytit a prvně za poslední roky jsem sledování anime věnoval prakticky celé odpoledne. Děj byl dostatečně poutavý, sice občas slabší, ale v mnohých chvílích dechberoucí a nejistý v tom, kudy zamíří dále. Postavy skvělé, charismatické. Tentokrát něco dostálo svému oslavování a v tomto případě je to jen dobře. Bohužel je škoda, že anime zadaptovalo jen část předlohy, tudíž se nedostalo odpovědí na zásadní otázky. Proč zrovna Subaru? Díky čemu se do tohoto světa dostal? A co má společného s čarodějnicí, očividně mu způsobující nemožnost o své schopnosti cestování v čase promluvit? Na to všechno kdo ví, zda se odpovědí dočkáme. Dle zakončení série to nevypadá, že by se o další vůbec uvažovalo. Prozatím si tedy lze jen tvořit vlastní teorie, či se vrhnout do čtení light novely, což je ovšem jen pro skalní fanoušky (osobně mi čtení v tomto formátu nikdy nesedlo).

Sečteno, podtrženo, stráveného času s tímto anime nelituji a co se týče hodnocení, uděluji slušných 75%.

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde