Animefest 2013 | Ryuu.blog
Kategorie: Festy a cony

Animefest 2013

Animefest 2013Moje vůbec první povídání o Animefestu na tomto blogu načnu jeho desátým výročím, které se sice nakonec ani na kus nepřiblížilo měřítku zážitků z minulého ročníku, ale opět přineslo mnoho nových vzpomínek, ač tedy převládajích nad novými zkušenostmi. Pojďme se tedy vrátit o pár dní zpět a začněme úplně od začátku.

Pátek

A bylo to tu! Na Animefest jsem se těšil už od minulého ročníku. Dny po tom minulém jsem provzpomínal v depresivních stavech a nyní konečně uběhl již ten dlouhý (krátký) rok a já mohl jak vyplnit svoje přání cosplayovat určitou postavu, tak zároveň opět zažít článek ze řetězu nejspíš nejlepší a nejpovedenější akce pro otaku v naší zemi. No, nebudu zdržovat s proslovem a jdu tedy k okamžiku, kdy jsem už dodělával poslední přípravy a chystal se vyjet. Výhodou mi byly slevy na vlak, které rozdávali na protest opravy dálnice D1 a mě se to tak i skvěle hodilo, takže jsem vlakem do Brna jel "jen" za 150 Kč. Tady ale začaly první problémy, i když, ten problém byl jen takový, že jsem se měl setkat se Sedlem (Sedl, nikoliv sedlo... prostě jméno), který ale nikde nebyl k mání. Ještě jsem mu napsal SMS, ale nezdržoval jsem se a po zakoupení jízdenky jsem běžel na vlak, protože akorát přijel. Abych nezapomněl, nakonec přeprava mého 2m meče nebyla taková potíž, do tramvaje se dostal v pohodě a ani ve vlaku problém neměl. Ale problém byla i jistá obsazenost, nicméně jsem si naštěstí s dovolením přisedl mezi různé lidi do jednoho kupé a později se tak zachránil. Vlakem totiž jelo spolu se mnou šeredné množství lidí. Jak to na AF 2011 jelo skoro prázdné, tady se to doslova rvalo o místa a zdaleka se nejednalo jen o ostatní otaku. Těch bylo minimum a mým vlakem na ně vyšlo sotva jedno kupé, jinak nic (slyšel jsem je hulákat a to byli o dvě kupé dál). Cesta byla dlouhá a jelikož nefungovala klimatizace, myslel jsem, že se už teď zblázním vedrem. A Sedl nakonec kvůli nemoci jet nemohl, což mi napsal hned poté, co se vlak rozjel.

Po dlouhých hodinách jízdy jsem konečně dorazil. Hodně dlouho mi nepřipadala žádná cesta takhle táhlá a to jsem jich zrovna do Brna absolvoval jen v minulém roce hned několik. U cedulí jsem již potkal Liz, Violet a Hanyuu, jenž jsem nečekal takhle doslova pohromadě. Pak jsme se ještě vydali hledat Blinkyho, který nás neviděl, i když jsme mu pochodovali prakticky před nosem, než jsme si ho všimli. Plánoval jsem jít na jídlo, ale holky měly již své plány a to rovnou jet na Výstaviště. I když jsem musel zamručet a dát najevo, že jsem plánoval předtím ještě zajít na jídlo, nakonec jsem se poddal a vyrazili jsme šalinou směrem na Výstaviště.

Opět mi bylo v cosplayi horko a doufal jsem, že se rychle zatáhne a bude hnusně a zima. Na místě bylo už mnoho lidí a všichni tam již stáli tak podivně ve dvou pruzích, jakoby každá fronta něco znamenala. Na naléhání holek, abychom šli blíž, jsme se tedy vydali směrem k tomu hloučku lidí, i když mě, Blinkymu a Liz se moc nechtělo. Rozhlížení se nás ale přivedlo ke známosti jménem Koricz, ke kterému jsme se tak trochu sprostě přikákli a stanuli tak téměř na začátku fronty, která se jinak táhla docela daleko. A nakonec bylo i jedno, v jakém pruhu se stálo, oba se uvnitř budovy spojili. Jako minule, brali to odzohra, myslím tím tedy že vstup byl zase nahoře u zastávek. Sice to trvalo a vypadalo, že se nic neděje (na to, že se údajně otevíralo krátce po čtvrté), ale odbavení pak bylo rychlé, jen mě odpípli, věci jsem si měl nabrat sám, klíčenka, pak se trochu mordovali s náramkem, který mi nakonec dali strašně volně, ale byl jsem uvnitř a legitimovaný. Když už jsme byli všichni uvnitř, ještě jsem se rozhlížel, protože uběhlo 5 minut od doby, kdy jsem se měl setkat s Matthewem, se kterým jsem se nikdy předtím neviděl, ale bavili jsme se již chvíli na internetu a tak jsme se chtěli i sejít. Bohužel, nenašel jsem ho a ani on mě nenašel.

Tak jsme místo dalšího čekání zapluli na AMV soutěž. Tam mě přepadl takový divný pocit, že nevím, jestli si AF vůbec užiju, ale to mě potom rychle přešlo. Nicméně k AMVčkám. Nevím, tenhle rok byly nějaké suché. Neříkám, hodně se mi líbilo to třeba ohledně Clannadu a nebo Psycho-pass, ale to jsem se vysloveně soustředil jen na svoje oblíbená anime s pouze dobře sestřihaným videem a jinak mě nic z toho nezaujalo natolik, abych mohl vůbec hlasovat. Minulý rok to bylo nějak lepší, ale což, holt jsem se do toho tehdy asi málo ponořil a jak to bylo tak hned ze začátku, ještě jsem si na prostředí nezvykl a AMV si tak moc neužil.

Musel jsem na záchod, tudíž jsem si odskočil. Předtím jsem ještě potkal Luchiu, se kterou jsem se jen pozdravil a která mě upozornila na to, že jsem se vydal směrem na dámské záchodky, čímž jsem si málem udělal trapas už na začátku. Tak jsem se jen zasmál a šel na ty správné. A tedy, dal jsem palec nahoru, protože minule na záchodech nesvítila světla, aspoň tedy v té první kabince a nyní tam bylo všechno, dokonce ani toaleťák nechyběl, čili paráda. Nicméně jsem se konečně setkal s Mattem, který mě poznal díky meči a jelikož jsem ho opřel před záchodama, stačilo na mě počkat. Čili už jsem měl vyřízeno i tohle a mohl jsem se s Mattem a pár ostatníma vydat ku zahájení. Potkali jsme konečně i Blooka, který stál opodál a jediné, co udělal, že na mě ukázal "fakáče". No, i takoví přátelé se u mě najdou. Ale samozřejmě, bylo to ve srandě. Na místě už seděl i Stain a jeho polovička, kdy jsme si jen náhodou sedli nad ně.

Uvedení Animefestu 2013 - slavnostně vyjeli opět maskoti cosplayeři a s nimi obrovský dort, který se později údajně "bořil", ale u toho jsem jaksi nebyl, což je škoda, býval bych ochutnal. Jinak tedy představili různě porotu, vběhl tam i Johan alias Shookie monster, zamlaskal si nad dortem a prostě byla to taková příjemná atmosféra.

Po zahájení jsme se už hned začali plně věnovat programu AF a vydali se na workshop s názvem Vysoce radioaktivní diskusní figury (nejen) v otaku fandomu. Upřímně, měl jsem z toho strach a navíc mi nešlo na rozum, jak to může být workshop, když tohle je spíš o povídání. Nakonec se to vyřešilo jednoduše a to tím, že se rozdaly měkké polystyrenové míčky, kterými se mohli účastníci workshopu případně strefovat do přednášejících, kdyby se jim nějaký jejich výrok nebo názor nelíbil. A tedy jinak to bylo ve formě přednášky a parádní. Spíš to bylo ve smyslu podání informací o tom, jak se lidé chovají v reakcích na určité situace - popíchnutí, upozonění atd. Do toho vstoupila i taková pyramida shrnující stupně přijatelných a méně přijatelných reakcí (jsem rád, že jsem sám vyšel do prvních čtyř a tak si potvrdil, že něco v hlavě přece jen mám). Zajímavé, i s konkrétními příklady, samozřejmě anonymními. Nicméně Astrak s Ratmanem měli už v minulosti zajímavé a originální přednášky a ani tento workshop nijak nezklamal.

Hned poté jsme zapluli na další přednášku (teď už tedy přednášku jako takovou) a to na anime tvorbu inspirovanou západem. Nečekal jsem, že to bude tak obsáhlé a zajímavé. A i když jsem omylem ze začátku pochyboval, že může mít třeba Batman regulérní anime, tady se potvrdil opak. Celkově se tu probralo vše možné a zejména tedy postavy Marvellu, jako jsou třeba Avengers a s nimi spojené anime adaptace, samozřejmě se zhodnocením a případným motivováním či demotivováním. Udělal jsem si pár tipů.

 

Sobota

Pak nás čekal boj. Já spolu s Blinkym a Mattem jsem se vydal do sálu, kde se měl promítat první Berserk film. Bylo mi jasné, že se tam asi nedostaneme, ale nějak jsem neztrácel naději a nakonec se tam vítězně dostal a i když jsme seděli hned v první řadě úplně napravo, bylo to přece jenom aspoň něco. I když, vedle mě si sedl ještě týpek a spolu s Blinkym po mé druhé straně se roztáhli tak, že jsem musel mít nohy úplně u sebe, z čehož mi nebylo nejlépe. A jak jsem na to koukal zešikma, točila se mi potom trochu hlava. Ale film byl zajímavý a námět mi nakonec sedl, i když jsem předtím viděl 3 díly anime série a extra mě to nenavnadilo. Zkráceně, bylo to z pseudo-Evropy někde v období středověku a hlavním hrdinou tu byl téměř neporazitelný Guts. Samozřejmě, anime i manga ze začátku trpí takovým jistým podtextem, takže se slečny yaoistky jistě dobře pobavily. Nicméně parádní a měl jsem jasno, že jdu i na další film.

Pak nadešel čas navštívit Perfect blue, další film, tentokrát staršího data a Matt v něj sám nevěřil. Nakonec se to zvrhlo v dosti psychologické drama a bylo to teda psycho. Aneb příběh o tanečnici, která se vzdává své kariéry a chystá se stát herečkou. To ale po ní začne jít stalker a události kolem ní začnou být velice podivné. No, seděli jsme a nechápali, ač měl Matt dobré teorie a Blinky házel zase svoje, čímž jsem si připadal jako debil mezi nimi, protože mě zajímal konec a až pak jsem si chtěl udělat závěr. No, nakonec... nebudu říkat, jak to dopadlo, ale měli jsme z toho v hlavě guláš. Ale co nám vadilo, že jej promítali v anglickém dabingu. Sice to pak na chvíli přehodili na japonský, ale asi pět minut to běželo s rozhozeným časováním, než to opravili a tím pádem byl zase anglický. Prostě něco nepochopitelného.

Na promítání jsme se rozhodli zakotvit a "posedět" v noční promítárně. No, nevím, jestli mám krýt to, co jsem měl tím "posezením" na mysli, jelikož na výstavišti se spát samozřejmě nesmí. Ale jistě tento jasný náznak ukázal pravou podstatu našich plánů. Čili tentokrát žádná tělocvična, ani tahání spacáků, ale "nonstop".

Dávali Last Exile, což mě upřímně nebavilo. Anime, kde byly hlavními hrdinkami malé holky, plachtící ve vzduchu na jakýchsi plavidlech a odehrávalo se to někde na jiné planetě, či světě a bojovaly proti "zlým lodím". Ani pořádně nevím, protože jsem se rozhodl z únavy položit hlavu a tak jsem jaksi "přestal vnímat" téměř všech asi 5 epizod, které se vysílaly a neměl z toho nic, ale to mi jaksi nevadilo.

To mi ale umožnilo být svěží na Dragon Crisis, na které jsem byl zvědavý a toto anime mě dost překvapilo. Sice je to přiblblá komedie o klukovi, který kdysi potkal draka ve formě "kawaii loli" a teď ji potkává znova, zatímco po ní jde jakási mafie a jeho sestřenice z druhého kolene se zná s jakýmsi vědcem, který se rozhodne dívku zkoumat a prostě je to střelené. Ale pěkné. I když třeba Blinky to celé jaksi proklimbal, už od Last Exile. Ale s Mattem jsme se přitom dobře pobavili. Kdyby tedy opět nenastaly technické potíže.

Ráno bylo drsné. AMV budíček ve stylu, že to pustili na plné perdy a my tak málem ohluchli, tedy až na Blinkyho, který je zvyklý na hlučnou hudbu. Sál jsme opustili. Teď si nejsem úplně jistý, ale myslím, že jsme se vydali do rotundy obhlédnout obchody. Čím dřív, tím lépe, aneb jak jsem říkal už od začátku, tohle je třeba zařídit brzy, protože to nejlepší se rozebere už během soboty, né-li už pátku. To jsme střetli už i s Blookem, který celou minulou noc strávil na záznamech přednášek. Nakoupili jsme si Blookem hromadu plakátů, nad čímž Blinky protáčel oči a měl nás za cvoky. Chvíli jsme potom poseděli ještě v maid café a pozorovali pracujícího Satoshiho, jakožto "šéfa" buttlera za pultem. Já si mezitím zkusil Monster Huntera na Vitě. Potkal jsem i pozdějc Hanyuu, která ovšem sháněla jízdní řády, protože se rozhodla jet už v tu sobotu večer domů.

Pak jsme se ale už sebrali a šli na přednášku o konzolích Nintendo vs. Sega. A to byla paráda. Přednášející nám představil chronologicky veškeré úspěšné i méně úspěšné konzole od těchto dvou tvůrců. Mimo to i přidal mnoho zajímavostí, třeba, že Nintendo se ne vždycky zabývalo elektronikou, ale kdysi třebas řídilo love hotely a takováhle celkem šokující fakta. K tomu se pouštěly i staré TV reklamy na následné konzole, jedna byla i z roku 1972. Také hodně dobrá přednáška. Jenom mě začala dostíhat extrémní únava a padala mi hlava o sto šest.

Po vycházení ze sálu jsme se ale zase rozdělili. Jen s Blinkym jsme odchytili Violet a šli si sednout k takovým plastovým stolům a rozmýšleli, co dál. Tu se z ničeho nic objevil Itachi, nikoliv ten z Naruta, ale na mém blogu již známá osobnost, která vyšla již pod jmény Densha a dalšími. Ten se zrovna se svojí polovičkou chystal na soutěž kostýmů. Abych se přiznal, udělal jsem menší trapas, či spíš nepochopil, jak fungují rezervace a už se hlásil o poslední místa, protože jsem měl za to, že to bude zadarmo. Ano, naivita nejvyššího stupně, ovšem mě se za to, že si někde budu moct na jistotu sednout, nechce dávat 30 Kč. To jsem mírně neuznal a pokládám to za zbytečnost, prostě kdo to stihne, ten to stihne a jaképak výhody. Vymluvil jsem se na drobné a radši šel pryč, abych ze sebe nedělal idiota. Takhle se to rozdělilo na dvě skupiny. Nejdřív se tam měla začít rvát ta s rezervacemi a až pak ti bez nich. Ovšem toto jsem ošéfoval chytře, nýbrž jsem stál mezi rezervovanýma a tak jim pak dal jen přednost a mohl být jeden z prvních neregistrovaných, který byl vpuštěn do sálu. Tak jsem měl jisté místo na sezení a soutěž mohla začít. Začala ale asi o deset minut později kvůli nějakých technickým problémům, ke kterým se ještě vrátím a to již velmi brzy. Abych přiznal další věc, šel jsem sem hlavně kvůli domněnce, že měla mít jistá cosplayerka postavy Inori (Guilty Crown, patří to i k mému cospu, později popíšu samostatně) svoje vystoupení, ale nakonec tam nebyla, takže jsem se celkem zklamal. Ale jinak to bylo zajímavé, ač mě osobně nikdo z těch cosplayerů nějak extra nezaujal. Až teda na jednu cosplayerku, jejíž outfit mi spíš přišel velice povědomý a ani nechtějte vědět, v čem jsem ho předtím vlastně viděl. Ale i tak jsem si jejich vystoupení docela užil, byla to docela sranda.

Věřil jsem, že Inori tam být musí, zvlášť když sama říkala, že asi bude mít vystoupení. Tento fakt mě po skončení soutěže v rotundě udržel a já se rozhodl dostat i na Cosplay divadlo. Jenže jsem se postavil špatně a musel tak jít na konec fronty. Rozhodně to nevypadlo, že se tam dostanu a celkově jsem tam prostál přes půl hodiny. To se objevily ale holky - Violet, Liz a Hanyuu a tak jsem jim řekl, kam jdu. Tak nějak se ke mě zařadily, i když to nevypadalo, že by se mnou mohly jít, či vůbec chtěly. Ale řekli jsme si, že buď se tam dostaneme a nebo půjdeme místo toho na jídlo. Štěstí mě ale doprovázelo ohledně přednášek tento ročník neskutečně. Nejen, že jsme se nakonec do vnitř dostali, ale dostali jsme možnost sedět exkluzivně v druhé řadě a přesně i sedačky vyšly na nás  čtyři. Byla to paráda. Ovšem divadlo tak slavně nedopadlo. Sice ti první byli hodně dobří - básnické vyprávění ve stylu Naruta bylo efektivní a pak se mi líbily i představitelky těch sedmi hříchů, či čeho přesně. Taky zajímavý nápad. Jenže zbytek, to bylo teda dílo. Nebudu přesně poukazovat na určité ty skupiny, ale jedni se motali v trapnosti a druzí to spíš vytahovali na zoufalost. Ale což, sál se i tak celkem bavil.

Teď jsem se ale rozhodl ode všech odpojit a vydat se úplně sám na promítání Vlčích dětí. Ostatní se flákali kdo ví kde, ale já chtěl ten film vidět a tak si počkal u sálu v hlavní budově. O místo jsem neměl nouzi a promítání začalo. Jenže tu začalo ze stropu kapat. Sice z jednoho místa a tak šikovně uprostřed, že to nikomu nepršelo na hlavu, ale očividně tam zatékalo. To jsem se hodně podivil, protože Výstaviště sice nevypadá nějak extra nově, ale ani ne ve stavu, kdy by tam mělo zatékat. Svádělo se to pak na vířivku, takový vtipný fám, ale šlo o to, že to přece nemohli nechat jen tak. Promítání se zastavilo a orgyně nás všechny vyhnala ven, že až se to opraví, tak že se bude pokračovat. Všichni protáčeli oči. Já sice taky, ale byl jsem na to teď sám. I když pak jsem potkal takovýho týpka s foťákem, působil docela sympaticky a tak jsem aspoň s ním posdílel svoje pocity ohledně toho slavného zatékání.

Mezitím, co jsem přecházel, se mi stala taková nemilá věc, která se mi stala už možná dříve. Zjistil jsem, že mám v kalhotách díru. Sice ne na extra špatném místě, ale tak zespoda a samozřejmě v rozkroku. To nebylo dobré, jelikož jsem si nevzal jiné na převlečení. Musel jsem tedy doufat, že na to někdo nepřijde, protože to celkově nebylo moc příjemné.

Vše se ohledně sálu rychle vyřešilo a všichni jsme se tam opět natlačili. Film bohužel nebyl nic moc. Vyprávěl o dívce, která se zamilovala do jistého studenta, který ale nebyl studentem, ani vlastně člověkem, ale uměl se měnit ve vlka. A jak je jistě jasné, dívce to nevadí a tak... vzniknou děti, které samozřejmě zdědily tuto schopnost. No, bohužel, jak jsem se na to těšil, ani mě to moc nebavilo. Kresba byla příliš primitivní a příběh byl pomalý a vůbec mě to ani nedojímalo. Mělo to potenciál, to jo a ostatním se to jistě líbilo, ale můj šálek kávy to nebyl. Navíc to byla jaksi verze s francouzskými titulky, takže ty české je nejdřív překrývaly a po několika black-outech experti z IT oddělení titulky hodili nahoru. Taková trochu prasárna, což teď mluvím o tom hardsubu.

Po promítání jsem se venku setkal se svojí bandou a ulevilo se mi, že už tam nejsem sám. Teď jsme byli já, Blinky, Blook a Satoshi. Sice tato kombinace bývá trochu vražedná, ale člověk nemůže dělat pořád fóry a tak jsme společně vlezli na kuriózní proměny japonských historických hrdinů v anime. Tady jsem popravdě moc nevnímal (hlavně kvůli Satoshimu a Blookovi, kteří se nahlas bavili a rušili tak, ale hrála roli i únava a náhle nižší nálada), ale něco málo jsem pochytil. Bylo to prostě o přiřazování historických postav z japonské historie k jistým anime titulům, které z těchto postav udělaly třeba ženské postavy, ač to byli předtím chlapi a takové. Celkem zajímavé, ale co bylo zajímavější, že ajťák za okýnkem jaksi zaspal. Seděli jsme úplně na konci a přednášející potřebovala nahodit video. Blinky proto tak trochu zaklepal, ale s tím týpkem za sklem to ani nehlo. Tak jsem tam na férovku začal bušit a se mnou i další dva. A zdařilo se. Tak jen taková třešnička, aneb "sága IT expertů". Nicméně podobné zážitky byly skoro na každé přednášce, na které jsem byl. Když už nezaspali, zasekl se jim hardware či software a nebo museli přednášející houknout dvakrát, aby konečně nahodili video, které sotva uměli spustit. Nicméně tohle je všude, i na na jiných conech vždycky byli borci v pozici ajťáků, že bych je všechny vykopal a radši si to udělal sám. Ale což, to není moje věc. Tak jen menší negativum, abych nebyl stále jen pozitivní.

Na následující přednášku jsme museli. Ne tak úplně kvůli tématu, ale protože ji měli naši dobří známí, Iky a Toren, které mimochodem můžete znát z jejich AMZone manga videorecenzí. Goku nebo Superman? Takto se jejich přednáška jmenovala a tak hodně se blížila té přednášce ohledně těch titulů s inspirací na západě, ale objevily se tu i jiné postavy a nezaměřovalo se to skoro vůbec na anime tvorbu, ale čistě na komiksy. Po vykládání se konala soutěž, na kterou mělo nastoupit 7 lidí. No, já blázen nebývám, ale nechal jsem se z části vyprovokovat od Blooka a Satoshiho a přiběhl jakožto poslední z účastníků. Kromě toho, že jsem se na pódiu klepal jako osyka, jsem v následující soutěži zažil nejeden fail. Byly to otázky hodně vycházející z přednášky, ale také ze znalosti obecně ohledně komiksových superhrdinů. Naházel jsem tam blbé chyby a Toren si mě ze srandy vychutnával, když jsem pochybil. Nicméně dojde teď na výmluvy a to třeba u jedné z prvních otázek, kde byl obrázek, na kterém jsem z toho blbého úhlu viděl jakýsi bleskl vedoucí z kamene (či do něj). To by to ale nesmělo být doopravdy kladivo. A nebo na konci fotka s přikreslenými vousy, kde jsem vůbec nepoznal, že to je Iky. No, ano, dlouhé vedení je strašná věc, ale jen, abych ukázal, že za to mohly i jiné fenomény. Nakonec jsem nevyhrál, měl jsem nejmíň bodů, ale já si chtěl hlavně zahrát, nikoliv vyhrát a to se mi splnilo. Na konci pak následoval komentovaný zápas Gokua a Supermana, což bylo dost dobré.

Teď jsem řešil dilema a to jestli jít na Kyoto animation a nebo na Yuri/Shoujo-ai. Nakonec to, že jsem se musel odpojit od ostatních a přidal se k holkám, rozhodlo. Ne, nikoliv KyoAni, ale Yuri, protože Liz je velká yuristka a Violet se tím taky nakazila (a navíc, KyoAni už bezpečně znám a dle Staina tam nic nového nebylo, kromě upoutávky na Free!). A já to mám jako oblíbený žánr. Jenže jsme si tam stoupli pozdě. Předtím jsme se ještě byli projít po rotundě a podívat se, kde je game salon a tak různě a když jsme se vrátili, už tam byla tuna lidí a nevypadalo to, že se na přednášku dostaneme. Moje šťastná aura ale zářila. Sice to ze začátku vypadalo, že ze sálu odejdu, protože nevyšlo místo na sezení a měli jsme se odpojovat, ale Lízino a Violetino mávání mě motivovalo k tomu, abych se pokusil k nim prorvat dozadu přes lidi. Nakonec se to úplně nepodařilo, ale mohl jsem si aspoň sednout na zem, kde jsem překvapivě zastihl příjemně vystupující a přátelské lidi typu "Jasný, sedej, máš místo?". Bylo to ale bolestivé, protože země je tvrdá a já si sednul dost nešťastně. Ale v půlce přednášky se uvolnilo místo na židlích a já si tak mohl pohodlně hovět. Přesnáška byla jinak suprová. Jak mám už těch klasických přenášek o yuri či shoujo-ai dost, tady se to zaměřilo na samotnou historii a až pak se rozebíraly tituly a bylo to zajímavé a poutavé. A byl jsem jen jeden ze 4, který viděl YamiBou, což mě dost zarazilo a kde je vidět, že lidi koukají na kde co, ale takové ty méně známé tituly jim vesměs nic neříkají.

 

Neděle

Když jsme vycházeli, Violet si stěžovala, že na přednášce usnula poté, co jí Liz půjčila polštář s motivem SAO. Přece jenom, byla druhá noc a já osobně měl za sebou jen rušenou hodinu spánku. Ale Violet očividně taky moc nesnesla přetahování únavy. Chystal jsem se jít na Anime Mirai promítání a tam zakempit, ale nechal jsem se holkama přemluvit, abych šel s nimi brouzdat po nočních prostorách festu. Nechal jsem tedy Blinkyho a spol. zmizet na promítání a místo toho si s Liz a Violet zašel do stánku u rotundy. Tam si obě koupily klobásy a já měl štěstí, že už zbytek nemohly a nechala mi každá kousek, protože jsem v tu chvíli měl druhý den jen o jablku a měl jsem tak chuť i na to, co normálně nejím, ale utrácet se mi nechtělo. Předtím místo pečiva ke klobáse dávali párek, takové menší WTF, ale jakmile ho zase měli, už nebyl problém. Jinak jsme tam strávili prakticky půlku noci. Povídali si o všem možném a pak se dokonce objevil i Satoshi s Warilockem a přisedli si. Co čert nechtěl, přišli i jakýsi sdílní otaku a zasedli ke stolu taky, takže nás tam bylo ve chvíli jako na Štědrovečerní večeři. Ale ani to nezabránilo zábavě a ač mi začala silně docházet energie, což jsem zpozoroval již na minulých přednáškách podle snížené nálady, nenechal jsem si to nijak zkazit.

Na Berserka druhý film jsem ale už šel jen se Satoshim a tam jsme se zase setkali se vším zbytkem lidí, čili i s Itachim, ale brzy jsme se rozdělili. Tentokrát po nás chtěli občanky, protože to už bylo 15+, což mě zajímalo, jak to bude drsné, či co. Jo, navazovalo to tak trochu uvolněně na předchozí film. Ale to bylo poslední, co jsem při smyslech dokázal určit a nebo zjistit. Druhá noc beze spánku si vybírala svoji daň a krutě. Já se rozhodl proti tomu nebojovat (jako minule) a poddat se tomu. A teď začala smršť událostí, kterým se budeme všichni ještě dlouho smát. Blook četl i mangu, takže Berserka zná jako své boty a je to prostě fanoušek. ČIli pokaždé, když jsem přišel ke smyslům, jsem se ho zeptal, co se jakože ve filmu zrovna děje, načež jsem se později dozvěděl, že Blook předtím dřímal a vzbudil se těsně před tím, než jsem se ho začal právě ptát, ale i přesto mi dokázal odpovědět. A aby toho nebylo málo, údajně jsem spal opřený o Blinkyho, který zase spal opřený o zeď, což shledávám velice trapné, ale doopravdy si nic nepamatuju, jen, jak jsem najednou odpadl a pak se vzbudil a Satoshi už byl řádně vysmátý a já nevěděl, která bije. Kromě toho, že jsem se tedy na Berserka jednou vzbudil u hentai scény a pak až na konci, jsem z toho neměl ale skoro vůbec nic.

Následně jsem tam zůstal na Dragon Crisis, který jsem už viděl a využil tu chvíli pro krátké dospání. Teď je mi jasné, prozrazuju to, co bych prozrazovat neměl, ale co si budeme namlouvat. Já u toho aspoň seděl, někteří se váleli na židlích. Údajně tomu tak bylo na Anime Mirai promítáních, kde jsem si vyslechl i velice vtipné historky a vzájemném buzení se jednou kvůli přípojce na mobil a tak různě.

Pak následovala pro mě nejdůležitější přednáška vůbec a to historie animace. Těšil jsem se na ni a měl jasno, že na té musím být, což se mi naštěstí splnilo a i jsem se přenesl přes extrémní únavu. Přednáška byla naprosto výborná, přednášející Děda Shinigami si to vzal pěkně do parády a prošli jsme si jak animaci obecně od tvůrců, jako byl Disney, tak i u japonska, což tak pěkně rozdělil na dvě skupiny a jako třešničku jsme si tu porovnali zásadní rozdíly, ve kterých se animace v Americe a Japonsku liší. Dozvěděli jsme se, jaké jsou typy animace a že u 3D záleží hodně na investici a podle toho to taky nakonec vypadá. Nemám co vytknout, paráda, předčilo to moje očekávání.

Aktivně jsem pak vyrazil sám na Kirito 100, které si naopak vzal do parády na AF velice známý šermíř, jenž měl vždycky výborné přednášky (aspoň podle toho, na kterých jsem byl, to můžu potvrdit). Ale tady sáhl na SAO a musím říct, že to byla ta nejlepší volba, jakou letos mohl udělat. Teď to nebylo o nacházení děr ve scéráři, ale těch ohledně bojového stylu hlavních postav a toho, jak tam vůbec bojují proti nepřátelům. A vše pěkně asistováno, každý zastupoval někoho jiného a přenášející to dokonace všechno popsal a přitom sám se účastnil ukázek "šermu" a bylo to prostě výborné, vtipné, trefné a já nemám dalších slov. Skvěle jsme se všichni pobavili a zároveň zjistili, že když už něco za moc nestojí, může to být ještě horší po odkrytí několika faktů. Jediné, co se začalo dít a co mě moc netěšilo, že všude bylo plno místa ale kolem mě si všichni začali sedat a stoupat. Prostě jak jsem byl na začátku takový "forever alone" a seděl v uličce úplně sám, najednou se na mě všichni lepili jak mouchy na cukr.

Minulá přednáška byla ale jinak tak skvělá, že jsem odtamtud neodešel dřív a na třetího Berserka tak běžel s tím, že tam už bude buď narváno a nebo při nejhorším už čvrtina děje utekla. Doběhl jsem a ptal se orgyně před dveřmi, jestli je plno a tak nakonec nebylo, jen jsem musel ukázat občanku a vběhl do sálu akorát, když končil opening. Větší štěstí jsem vážně na přednášky a promítání tento rok nemohl mít. Sedl jsem si dozadu, kde už byl Blinky a Blook a mohl v klidu koukat. Kdyby mě zase nedoháněla únava, ale tentokrát lehčího rázu, než u druhého Berserka. Viděl jsem tak z filmu většinu, i když jsem se jako na potvoru probral zejména u hentai scén, které tu byly ještě silnější, než ve dvojce a už chápu, proč je to 15+, já bych tomu i těch 18+ dal, protože tohle byla absolutní linie linií před samotným jistým žánrem. A teda nejvíc záhadný díl Berserka s velice otevřeným koncem.

A tím jsem se dostal i já na konec. Potkal jsem na chodbě ještě Staina s jeho polovičkou, se kterými jsem se pak vydal k rotundě a cestou jsme chytili i Satoshiho. Stain se musel ještě vracet, protože si někde zapomněl mobil a nakonec ho našel ve ztrátách a nálezích, které tak očividně fungují, jak mají. Teď už jen zbylo zakončení conu, které bylo přecpané lidmi, ani jsem tomu sám nechtěl věřit. Blinky odešel ještě předtím, protože už neměl nic v plánu a Blook zůstal na promítání Perfect Blue (kam jsem se mu předtím přišel "vysmát", protože anglický dabing u anime nesnáší a zde to opět tak vysílali). Ještě se tu mihl Toren a Iky, ale jinak byli skoro všichni už pryč. Na zakončení padlo mnoho otázek, vhodných i méně vhodných a bylo vidět, že prostě organizátorům jde o to, aby se tu lidi cítili nejlépe a udělají vše proto, aby mohli vyhovět. Což se mi hodně libí, ale prostě tady není o čem pochybovat, je vidět, že to mají v hlavě srovnáno do jediného člověka.

Poté následovalo úplné opuštění festu. Já si to prošel ještě hlavní budovou a tak nějak celkově se mi zdálo, že to není možné, že už je konec. Rozloučili jsme se se Stainem a jeho družkou a vydali se jen ve třech, tedy já, Satoshi a Blook do KFC na jídlo. Tam jsme se už bavili o všem možném. Zabruslili jsme i ke vzpomínkám z promítání a tak vůbec, ještě jsme se naposledy zasmáli, i když já už vážně neměl dost energie, ač jsem se na to, že jsem měl už dva dny (skoro) beze spánku, cítil celkem fajn. Už padl večer a já se rozhodl, že se půjde. Chtěli jsme jít na Hlavas pěšky, ale jen co jsme vyšli, začlo lít jako z konve. Větší "štěstí" jsme snad mít nemohli, protože celé odpoledne nezapršelo a když my vyšli, strhlo se to tak najednou, že jsme sotva utekli na zastávku. Mě stihly zmoknout plakáty a celkově jsem nerad déšť viděl. Blook se Satoshim se pak se mnou jen svezli, ale slejvák byl natolik silný, že jsme se v rychlosti rozloučili a já běžel už na nádraží.

Znělo by to jako šťastný konec, ale to bych nebyl já, aby to osud nechal skončit takhle. Doběhl jsem zmoklý a vymrzlý na nádraží, chvíli bloudil a když jsem konečně našel, kde se prodávají jízdenky a svůj dlouhý meč si opřel o zeď, jen jsem se pak otočil a vidím, jak tam stojí dopravák a zkoumá, co to je. Jen jsem na něj houknul a on chápal a nechal jej být. Zakoupil jsem jízdenku, vzal si meč a pak jsem na tabuli viděl, že můj vlak má zpoždění 25 minut. A po chvíli to skočilo na 30. Tak už bylo jasné, že si nějakou chvíli počkám. Sedl jsem si na žulové sedátko a už jen čekal. Mezitím si vedle mě sedla bývalá cosplayerka a ještě si četla FestZin a zajímalo jí, jestli si toho všimnu, což jsem samozřejmě vůbec neviděl a dozvěděl se to tak až doma a musel si dát facepalm. Vlak mi pak naštěstí jel a přesně o tu půlhodinu později. Samozřejmě, opět nebylo nikde volné kupé, tak jsem se nacpal k nějakým lidem, ale to mi už bylo jedno, hlavně, že jsem jel směrem domů. A vlak byl tak rychlý, že jsem byl v Praze už o půl jedenácté.

 

Cosplaying

Samozřejmě nesmím zapomenout na svůj cosplaying, protože to je ta nejdůležitější věc, kterou vždycky před festy pro otaku řeším. Již je to můj třetí AF, čili jsme vystřídal předminule Natsua a minule Gokuderu a tentokrát šel za Shua z Gulity Crown ve svém asi čtvrtém stylu (podle druhého openingu, ale je to prostě ten outfit šéfa Funeral Parlour v plášti). Po minulých ne moc velkých úspěších jsem se snažil nevěřit, že trhnu popularitu, ale šel jsem po vzoru Hanyuu, která si minule udělala velkou kosu a přidal ke svému outfitu ještě obří meč (měl přesně 2m). Musím ale říct, že to nevyšlo úplně tak, jak jsem očekával. Sice ano, lidé si meče všímali, psychologicky taková věc člověka musí zaujmout, protože je prostě velká a viditelná i v davu a moc dalších lidí se s něčím podobným netahalo, nicméně že by ze mě každý lehal a padal mu foťák roztřeseně z ruky, to se taky nedá říct. Vlastně vůbec. V půlce festu si mě sice vyfotila jedna holka a nedlouho potom ještě jedna asiatka, ale tím to haslo.

Ale ještě jsem neřešil a spíš se snažil zaměřit na Inori (pro neznalé, prostě partnerka hlavního hrdiny, za kterého jsem šel). Jenže ani to nevycházelo. Nejdřív jsem neviděl žádnou. Až potom jsem jednu zahlédl, ale to jsem byl zrovna tak blbě v rotundě, že se mi následně ztratila. Nicméně poté jsem potkal Mio (cosplayerka Inori z AF 2012), která mi řekla, že jich tam je údajně hodně. Jenže já žádnou další, kromě té jediné, do té chvíle neviděl. Nezávisle jsem se tak kromě programu soustředil i na lov, ale v tomto ohledu mi štěstí naopak nepřálo. Tu samou jsem tedy zahlédl i na Vlčích dětech a pak měl příležitost se za ní nějak prodrat davem, ale vzbudily se nějaké moje staré obavy, že určitě budu otravovat a nebo že jí může být příjemné, že k ní najednou přijde někdo takový (další paranoia) a zkrátka nechal si ji utéct. Tím pádem nemám žádnou fotku do dvojice a prostě vůbec nic, z čeho bych mohl mít v tomto ohledu radost. Ještě před AF jsem počítal, že budou harémové fotky a tak různě, hodně jsem se těšil, nicméně jsem se musel šeredně zmýlit. I když stejně, mohla si mě nějaká sama z nich najít a upozornit mě, což nechápu, jak mě mohly přehlédnout. Pak bych uvažoval o třech možnostech.

   1) Nezahlédly mě

Prostě mě neviděly a chyba je jen na mé straně, že jsem si za tou, co jsem viděl, nedošel. Případně to byly plaché typy, které nevěděly, zda mají a nebo nemají se ohlásit. Zklamal jsem pouze já a můj náhlý zkrat, když mluvíme jen o jednom případě.

   2) Můj cosplay nebyl povedený

Tady by to bylo o něco pravděpodobnější, nicméně jsem sám shledal špatnou jen paruku, která se opravdu nepodařila (moc dlouhá a neostylovaná) a jinak bych řekl, že celkem v pohodě, až na ty blbé kalhoty, co se páraly, ale meč taky nevypadal nejhůř. Ale je možné, že jsou to moje domněnky.

   3) Ani cosplay, ani plachost, ale kdo by šel k takové zrůdě?

Taky možnost, které se samozřejmě taky bojím a svůj xicht zrovna neshledávám nejatraktivnějším. Tím pádem to mohlo hrát velkou roli a důvody, proč třeba radši dělaly, že mě neviděly. O svém výrazu vím, většinu času se tvářím buď "smutně" a nebo "naštvaně", ale smát se neumím, je to pro mě velká námaha. Navíc jsem se pak nechal fotit od Blinkyho a zpozoroval, že se neskutečně hrbím a vypadá to děsně. Takže taky možné.

Nicméně to jsou ony tři body ohledně cosplayerek stejné série, ovšem druhý a z části i třetí bod by se dal přiřadit i k důvodu, proč si mě ani další ostatní nefotili. Tam bych přidal ještě jeden bod, který by to znázornil asi nejpravděpodobněji a uzavřel tak všechny možnosti.

   4) Gulty Crown není nějak extra známé a oblíbené anime, takže je jeho fandom omezen a v případě AF byl minimální.

 

To by byl můj fail, ze kterého jsem špatný, ale nedá se nic dělat. Navíc mi bylo v cosplayi neskutečné horko, takže jsem zažil mnoho krušných chvil, kdy jsem uvažoval, že se na to snad vykašlu. Meč byl dlouhý a protahovat jej dveřmi bylo o nejedné kontrole, zda se tam vejde a ke konci došlo k jeho menšímu pošlapání a několikrát se mi podařilo jej ohnout, protože byl z kartonu, takže taky žádná sláva a jen potíž. Shua bych možná zkusil ještě na dalším velkém festu, ale jen na jeden den a samozřejmě bych si pořídil lepší paruku a snažil se vzít iniciativu do vlastních rukou (takže Inori, třeste se! Jdu po vás!). Nicméně teď se budu spíš soustředit na Kirita, kterého chci cosplayovat a ke kterému už mám v současné době už dvě Asuny. No, uvidí se, ale snad už to nebude tak bledé a i když se bude jednat o cosplay, který bude mít každý pátý (řečeno s nadsázkou), aspoň na to nebudu úplně sám díky minimálně jedné Asuně. Tady hlavně půjde o tu povedenost, které se docela bojím, ale udělám pro to maximum.

 

Závěr

Tím jsem se dostal už k opravdovému závěru. Celkově mi to uteklo. Mám pocit, jakoby ani žádný AF nebyl. Událo se to tak rychle, že jsem sotva došel a už byl konec. Nevím, co se to se mnou děje, ale i na samotném AF jsem zpozoroval, že mi čas utíká rychleji, než ostatním. Když jsme třeba tuhle čekali s Blinkym, on se pořád díval na čas a říkal, jak se mu to táhne, zatímco pro mě bylo deset minut sotva jako jedna minuta. I ta cesta zpět mi utíkala šeredně rychle, nenadál jsem se a byl jsem doma. Ještě jsem si říkal, když jsme tuhle v noci šli ze stánku zpět do budovy, že si musím každý ten okamžik užít, ale ani tak jsem čas nedokázal zpomalit. No, nechápu to. Nicméně mi teskno je, bylo to opět hodně dobré, až na nějaké ty technické chyby. Tak, je to AF, nejlepší akce zaměřená na otaku v této zemi a svoji pozici si hrdě drží dál. I když se hodně lidí z mé skupiny přiklánělo k tomu, že program za moc nestál a bylo to prostě tentokrát takové suché, což mluví o tom, že jen já jsem tu pozitivní a doopravdy se to vlastně udrželo v rovině snesitelnosti tak akorát. A já osobně taky nezažil extra moc zážitků, ale to není věc AF, jen moje (už jen ten cosplay fail). Když to srovnám s nejmenovaným "conem", ze kterého jsem měl hororový zážitek, tak je jasné, že to nejde ani zdaleka srovnávat a tu hořkost mi AF spravilo dokonale.

Na sepsání jsem si nechal dvě etapy, takže už jsem po vydatném spánku a díky tomu jsem dodal něco navíc, na co jsem si při nočním psaní už nevzpomněl. To by byl 13. článek v diáři, 13. dne v měsíci roku 2013.

Tak tedy ahoj na AF 2014!

Komentáře

Přidat komentář >

, Vtipné :D odpovědět
Díky za pobavení. Já jsem ještě na žádném animefestu nebyla a ani nechodím na žádné srazy a tak, jsem asociální k cizím lidem a ostatní reporty z festů tomu nepomáhají, vždycky napíšou tisíc věcí, proč to byla ztráta času a tragédie, u které se okolo motali samí kreténi o_O No! Musím přemluvit někoho, ať někam se mnou příští rok dojede, ať se přesvědčím, jak to tam doopravdy funguje, psychicky se na to připravuji již několik ročníků. Guilty crown znám jenom z názvu, který mi svítí na "to watch" listu, ale nějak se k tomu pořád nemám, takže bych taky nic nepoznala, stydím se :D
odpověděl(a)
Hele, i dneska, před každým festem se mi najednou nikam nechce. Můžu se předtím těšit jak chci, ale prostě najednou, den, dva předtím, začnu pochybovat úplně o všem. Pak tam dojedu, je mi hrozně, jsem rozklepanej a drží mě jen fakt, že tam mám lidi, které znám. Den na festu takto proklepu a pak najednou zlom, zvyknu si a zrovna třeba na Natsuconu jsem tam pak už lítal jako doma. Čili to se chce přemoct, přemluvit se a hlavně, když máš evidentně stejný problém s asocialitou, mít tam někoho při sobě. Pak poznáš, jak je to tam strašně fajn. Já mám výhodu, že mám takhle několik skupin, ke kterým se můžu připojit, takže to je taková záchrana. Jinak bych taky nejezdil.
, - odpovědět
Jsem ráda, že se má přednáška nakonec líbila i když jsem ji tak protáhla a za to se opravdu omlouvám. Ze začátku na mě působila dost velká tréma, takže to šlo poznat, ale snažila jsem se pro Animefest připravit přednášku o Yuri, která by zahrnovala jak seznámení s žánrem, jeho minulostí, jeho stvořiteli tak i různými díly z tohoto žánru. Jelikož na AF nikdy taková přednáška nebyla, bylo nutné to vzít od podlahy.
A Děda má pravdu, množství pánů a jejich zájem mě opravdu překvapil, velmi mile. 1
, - odpovědět
No jsem rád, že mi alespoň někdo nespal na přednášsce a že Dahačina Yuri měla taky ohlas. Ona počítala, že se na přednášku nahrnou jen dívky a tak pánové jí velice mile překvapili. I když ono stání pod deštníkem museli předvést dva pánové - Já a pán v paruce 3
Ovšem díky za účast a za slova chváli
odpověděl(a)
Popravdě, ta přednáška byla spíše pro fajnšmekry, kteří se chtěli o tom dozvědět něco více a ne jen koukat na tu slupku, kterou zná každý. Takže není vůbec zač, je to zasloužené, což platí i pro obsáhlou Yuri přednášku, která strčila do kapsy všechny ostatní, na kterých jsem dosavadně kdekoliv byl. A respekt za scénky pod deštníkem. =D
, - odpovědět
otevření se sice zpozdilo, ale začínalo se chvíli po čtvrté :) možná to jen vypadalo, že se nic neděje, než se dovnitř nacpal ten dav
odpověděl(a)
To samé mi potvrdil i známý a já to vyvracel. Upravím údaj.
, - odpovědět
Koukám, že tady si někdo program pořádně užíval. :)
Co se týkalo promítače na mé přednášce (Kuriózní proměny...), tak ho musím omluvit, on nezaspal, prý se mu zasekl hardware. :)
odpověděl(a)
Nezaspal? Však jsme ještě koukali a viděli, jak zařezává a hned poté to odklepl. =D No, tak nejspíš se to nestalo jen jednou, nicméně já si zapamatoval jen tento případ.