Kategorie: Festy a cony

Animefest 2014

Animefest 2014Opět to uteklo jako nic a je za námi již 11. Animefest, který se konal od 9. do 11.5.2014 tradičně v Brně. Pro tentokrát takový slabší report, shrnující akci spíš jako celek, než aby se soustředil na rozebírání jednotlivých částí programu, kterých jsem se letos příliš neúčastnil. I tak se podívejme, jak to celé vlastně dopadlo.

Před AF jsem v sobě měl měsíce smíšené pocity, které se hlavně skládaly z neskutečného natěšení a zároveň i stresu, abych stihl a zvládl vše, co bylo potřeba, abych si AF mohl náležitě užít. Naštěstí, vše vyšlo a já mohl mít čistou hlavu.

 

Pátek

Dlouho se mi nestalo, abych měl sebemenší nervy z něčeho, o čem vím své a nebyl jsem tam jednou. Bohužel, opak nebyl pravdou. Ačkoliv jsem se snažil netěšit z důvodu, že pak to má tendenci všechno nevycházet a je člověk zklamán, těšil jsem se až moc, že jsem ze čtvrtka na pátek skoro nespal, pořád se budil, měl všemožné vidiny a už jen očekával, kdy budu moct vstát a vyrazit. Po pečlivé dvoudenní přípravě, kdy jsem si udělal radši i seznam věcí, které s sebou musím vzít, abych to tam zvládl bez úhony, jsem byl takto konečně připraven vyrazit na akci, kterou jsem očekával už od minulého ročníku - na Animefest 2014.

Ověšen napěchovaným batohem a dvěma meči jsem se vydal vstříc Hlavnímu nádraží u nás v Praze, kde jsem měl domluven sraz s Takumim. Jak pravidelní čtenáři ví, Takumi je od Akiconu 2012 pravidelnou figurkou v mých reportech, je stejně šílený jako já a tak nevynechá téměř žádný větší fest ani con. Když jsem vyšel z metra a kousek popošel, už jsem viděl skupinku zvláštních existencí, což mluvilo samo za sebe. A z ní vyběhl Takumi, čili jsme se hned našli, respektive on mě našel. Chvíli jsme tam probírali všechno možné, než se skupinka začala zvedat a všichni odcházeli směrem k vlaku. A to bleskovým způsobem, takže nám ve chvíli zmizeli z dohledu a zbyli jsme jen my dva a ještě další dva týpci, kteří původně taky patřili k té velké skupince, ale nějak se jim podařilo se odpojit. Tak jsme v této vysmáté čtveřici šli taky na nástupiště, kde nás už čekal správný vlak. Aspoň jsme tedy doufali, že je správný. Našli jsme pohodlná místa a nic nám nebránilo v následujícím relaxu před vším tím, co nás čekalo po dobu konání AF.

Cesta byla fajn. Probíralo se vše možné, od her, přes filmy, až po hluboká psychologická témata. Samozřejmě, sranda byla taky, o tom žádná. Dorazili jsme do Brna okolo třičtvrtě na čtyři. Já si říkal, jak to bude, jelikož jsem tam byl docela dost brzo a původně jsem měl sraz z ostatními členy party domluven až někdy na čtvrtou. O to víc mě překvapilo, když u výstupu na mě čekaly Violet a Liz, tak ze mě hned opadly obavy. Šťastně shledáni jsme hned vyrazili na autobusák, kam měl dojet Sedl. Ještě jsme to brali kolem záchodů, kde se ale holky rozhodly nevykonat svoji potřebu, protože 10 korun za pouhé vyčůrání se je poměrně velká pálka. Chvíli jsme počkali a Sedl už dorážel busem od SA. Byli jsme tedy komplet a šli. Říkal jsem si, že je divné, že na Sýra a Pavla se nečeká, ale bylo to tak lepší, protože bych byl i tak původně radši, aby se šlo hned na výstaviště.

Z důvodu toho, že ne každý z nás měl tu jejich "šalinkartu" a já rozhodně letos nechtěl investovat zbytečné peníze do MHD, jsme to vzali pěšky. A bylo to příjemné. Venku tak akorát, slunce svítilo, procházka to byla dobrá. Měli jsme aspoň možnost se rozkoukat, protože nám bylo jasné, že se teď uvidíme po téměř celé 3 dny a taktéž si tyto dny možná budeme občas lézt na nervy. Jak jsme docházeli k výstavišti, pořádně nás překvapila ta obrovská fronta, která se táhla až dolů pod schody. Minulý rok byl konec někde v půlce, jen tak pro srovnání. No, protože jsme všichni dost vyčůraní, šli jsme kupředu, abychom našli někoho známého a nemuseli tak zůstat na úplném konci, což by znamenalo, že se dovnitř dostaneme až kdo ví kdy. Štěstí nám přálo a my narazili na Nia. Tak jsme stáli poměrně blízko u vstupu. Dokonce byl přede mnou nějakou dobu i Wari, kterého jsem v jeho cosplayi, který vypadal jak "Ježíš v chemickém obleku", vůbec nepoznal. Tam jsem se taky dozvěděl, že je s Niem novopečený spolubydlící, což mě dost překvapilo. Fronta docela pěkně ubíhala a já už jen vyhlížel všemožné cosplaye a těšil se z toho, že mám celý skvělý víkend před sebou.

Byli jsme uvnitř. Tam se chvíli zmatkovalo, protože se to tu rozdělovalo pro ty, co mají rezervaci, pak ty, co mají rezervaci i zaplaceno a ty, kteří sem jdou bez rezervace. Měl jsem potvrzeno a šel k dalšímu stánku, kdy jsem nevěděl, co mám dělat, či co se kde dává. To už mi do ruky vrazili velkou tašku a že si mám vybrat klíčenku. Sáhl jsem hned po té chibi, kterou beru vždycky, protože tím neřeším žádné dilema a už mě hnali k páskám. Zde byly dva druhy pásek. Fialové a černé. V té době jsem ještě netušil, proč a co ty barvy znamenají. I tak, sám jsem obdržel černou pásku, kterou jsem od začátku chtěl, ještě mi to vedle cvakli a již jsem byl legitimovaným návštěvníkem AF. S ostatními jsem to zakempil u tabule, kde jsme se shodli, že ty tašky jsou pěkně na pytel, jelikož akorát zabíraly místo. Trochu to tedy přeorganizovali a vyrazili po areálu směrem do Rotundy. Času jsme měli dost. Tam jsme si obešli stánky, kterých bylo letos opět požehnaně a zakempili to v Maidu. Jak jinak, než že první činnost byla usazení se a řešení, na co bychom mohli jít a co tu vlastně budeme dělat. Trochu se pojedlo a popilo a již jsem já s Violet navrhl, abychom šli na letošní AMV soutěž. Ne, že by se ostatním chtělo, ale riskovat, že to může být lepší, než minule, se nám moc nechtělo a tak byla naše první část programu právě tato.

V AMV soutěži se sešlo celkem 16 videí, což je slušný počet a zápasilo se ve třech kategoriích - romance a drama, akce a dynamika, komedie a parodie. Nemůžu říct, že by to nakonec dopadlo celkově úžasně. To vůbec ne. Prostě ta česká AMV mají pořád stejnou kvalitu, nedá se nic dělat. Ze všech výtvorů se mi tak velice paradoxně líbil ten dynamický s K-On!, kdy K-On! jako takové vůbec nemusím, ale tohle mělo grády. Pak bylo ještě docela pěkné a dojemné video z Hotarubi no Mori e, u kterého ale byl ten začátek spíš ke škodě, protože stačilo bohatě, aby se tam nechala jen ta druhá část a ne ten mix složený z Amnesie, SAO, apod. I když, tím pádem to byl i solidní spoiler. AMV tedy nebyla nic moc, ale ani žádné velké zklamání oproti minulým ročníkům.

Pak přišel čas zavítat na zahájení. A zde nás čekalo nejedno překvapení. Hned v první řadě jsme se dozvěděli, co znamenají ty pásky dvou barev. Zde to bylo následovně. Všichni účastníci AF se náhodně rozřadili do dvou stran. Strany vlastnící černé pásky - Řádu. A strany s fialovými pásky - Chaosu. Trochu paradox, protože černá barva víc sedí na zlo, ale proč ne, že? A že se po celou dobu AF bude soutěžit, sbírat body a dle nich pak jedna z těchto dvou stran vyhraje. Samozřejmě, každá strana měla i svého maskota. Celkově to byl dle mě výborný nápad a oživení celého dění festu. Kromě tohoto překvapení nadešla i velká romantika v podobě zásnub přímo na jevišti, které bohužel uvaděč pokazil svojí následující dvojsmyslnou narážkou. Zahájení bylo tedy fajn, o překvapení nebyla nouze.

Jelikož Liz a Violet plánovaly, že na tuto noc pojedou domů, jsme je šli vyprovodit. Liz už měla od rotundy poměrně divnou náladu a tak se jí nakonec přece jen podařilo mě celkem hodně otrávit (dobrá práce!) a pro mě tak večer nekončil moc příjemně. Ale nechtěl jsem si nechat nic zkazit a splachoval, jak jsem jen mohl. Liz tedy odjela noční tram...šalinou, Violet měla brzy taky odvoz a my se Sedlem šli zpět do budovy.

Hned poté jsme vyrazili zpět do kongresáku na Yuuyovu přednášku o mecha. Yuuya samozřejmě především překvapil svým cosplayem, kdy ne, že bych nevěděl, že je to trapka a upřímně nic proti tomu nemám a sám bych docela rád crossplayoval, kdybych na to měl obličej. Jde o to, že v tom vůbec přišel, což je jednoznačný respekt. Na první pohled bylo jeho pohlaví nerozeznatelné. Přednáška byla celkově docela dobrá, i když, nic světoborného, pokud bych měl v upřímnosti pokračovat. Rozebraly se zde vůbec první mecha tituly, od kterých se odvíjely další série. Samozřejmě nechyběl Gundam, Macross, Evangelion a také se zde narazilo na zajímavé mixy žánrů, jako třeba mecha a fantasy, což mě dost zaujalo a mám zajímavé tipy ke sledování. Jinak bych celou přednášku zařadil do takového toho průměru, možná lehkého nadprůměru, kdy pobavila, něco člověku dala, ale nic víc. Navíc během ní lidé ze sálu odcházeli, což snad nebylo jen pro to, že by je to nebavilo, to zase přednášejícím nepřeju, ať jsou jacíkoliv. Sedlois hned zkritizoval Yuuyovo opakování slova "takže", čehož jsem si nějak nevšiml a Sýr byl zase zklamaný, že tam nebyl žádný Code Geass, ani Infinite Stratos a tak. Kromě toho, že jsme si pak dělali srandu, že DaL je samozřejmě to nejlepší mecha a tak vůbec. To by byla tedy první a jedna z posledních přednášek na AF, kterých jsem se účastnil.

Se Sedlem jsme se překvapivě shodli s plánem na noc. Vzali jsme to tedy po přednášce zase do rotundy a tam na promítání Zahrady slov. Tento úchvatný krátký film od Makota Shinkaie jsem viděl již minulý rok, ale vůbec jsem nebyl proti, abych to viděl znova. Samozřejmě jsem chtěl, aby i Sedl viděl něco tak úžasného. Nezklamalo ani podruhé, kdy bylo zajímavé, čemu všemu se lidi dokáží zasmát i na něčem, kde je humor naprosto minimální, respektive téměř vůbec žádný.

Spokojeni jsme šli zpět do kongresového centra. Před sálem jsme se potkali se Stainem a Blinkym, kteří nás předtím tak nějak obcházeli, ale nyní byli v pasti. A protože už nadcházel večer a nebylo moc co dělat, rozhodli jsme se pro kemping v promítacím sále. A že tu rovnou zůstaneme až do rána. Takže nám začalo noční promítání.

Dalším filmem, který zde běžel, byl úplně nový HxH film s názvem Poslední mise. Děj byl o tom, že kdysi existovala jedna strana lovců, kteří se pak rozdělili do dvou táborů a ten záporácký ovládal sílu zášti. Popravdě, nevím, jak to bylo přesně. Ale nechybělo tomu téměř nic, co by měl HxH film mít. Známé postavy, akce, humor. Ačkoliv jsem se u toho docela nudil, i když mám jinak sérii HxH rád.

Následoval film Dopis pro Momo a s ním i nejeden technický problém. Nejprve nám pustili asi prvních 15 minut a pak se omluvili, že někteří očekávali, že bude až od 11 hodin a že nám jej tedy pustí znovu. Jelikož byl film poměrně hodně pomalý a nezáživný, bylo už tohle jenom utrpení. Navíc to pak několikrát ještě vypadlo a titulky byly hozeny nahoru, což ale není taková tragédie. Přímo před sebou jsem měl totiž jedinou hlavu, která mi vadila ve výhledu a tak jsem na titulky neviděl. Pak jsem to už neřešil. No, k filmu. Zajímavý námět, ale celé to bylo strašně dlouhé, až takové nekonečné. Na mě šla pak solidní únava, kdy Stain, Blinky i Sedl to zapíchli, jenom já to chtěl prostě už dokoukat. Ještě, že jsem tak udělal, protože jet to znova, to vážně ne.

Pro mě nepříliš zábavný start promítání skončil a my se přemístili někdy ve 3 ráno do sálu B, kde běžely záznamy ze starších přednášek z Natsuconu, Akiconu, atd. Zde bych nejradši neříkal hlavní důvod, proč jsme sem vlastně šli, ale nemá cenu zapírat, že únava udělala své a tak jsme hledali místo, kde bychom na chvíli zahnízdili a nahnali aspoň pár hodin spánku v různých polohách, abychom další den byli v co nejmenším zombie módu. I když, zrovna probíhaly zajímavé záznamy. První byl o Pokémon fandomu, tedy tom herním, kde přednášející ukazovala i různé herní rip-offy a druhá přednáška byla zase o novinkách v anime, což byl typický Hintzuův troll, ve kterém byly anime z roku 2003. Ale obojí dobré. Až se mi ty oči ani zavírat nechtělo.

 

Sobota

Sobota nám začala už promítáním, ale já ji počítám spíš od okamžiku, kdy jsme se tak nějak zmátořili a opustili "kempisál". Udělali jsme si hned z rána procházku do Alberta, kde jsme si koupili nějaké pití a pak to vzali směrem zpátky. Před Výstavištěm mi už volala Violet, kde že jsme. Volání, kdy jsme od sebe jen několik desítek metrů, mám nejradši. Ale což, shledali jsme se a šli to zakempit ve stanu, který byl na cestě do rotundy a kde podávali jak různé jídlo a nealkoholické nápoje, tak i pivo, což je samozřejmě alkoholický nápoj a k čemu se ještě vyjádřím až na konci. Já se rozhodl nahodit cosplay, kdy jsem byl už předem domluven, že mi Violet udělá pak oční linky. Vzal jsem to tedy do rotundy a rovnou na záchody. Zde mám takový první WTF zážitek spojený s mobilem postaveným nad záchodem, mířícím přední čočkou přímo před sebe. Vypadalo to, jakoby někdo něco chtěl nahrávat, nebo tedy nechápu, co to mělo znamenat. Neřešil jsem, jestli tam něco bliká. Jen jsem na to pro jistotu mávl a sklopil jej. Samozřejmě, nebral jsem jej, není to moje věc. Již jsem se přehodil a šel zpět. Ve stanu chvíli Violet zápasila s tekutými linkami, ale musím říct, že se jí to povedlo a já tak chvíli vypadal jak nějaký transvestita. No, vlastně po celou dobu.

Pak mě čekal nepříliš příjemný úkol. Potřeboval jsem si někam hodit věci, protože mě rozhodně nebavilo chodit s těžkým batohem v ruce, jelikož jsem měl k tomu všemu i meče. Zní to jednoduše - jít do šatny. Šel jsem tedy hned k té první v kongresáku, ale tam mě vyhodili s tím, že už není místo a ať to hodím do rotundy. Fajn, šel jsem do rotundy, chvíli hledal, našel a co myslíte? Taky nebylo místo a že mám jít někam do nitra rotundy, že tam jsou další šatny. Hodně rozhořčeně jsem pak hledal, kde to je, až mě Blinky nasměroval a já tak po bloudění v labyrintu konečně našel šatny a tam si ten batoh hodil. Sice blbé místo, ale co se dalo dělat, příště budu rychlejší a hodím si to nahoru hned.

Naší další zastávkou byla ulička za rotundou, kde jsme se různě fotili, Stain se válel na betonu a fotil všechny zespodu a prostě taková pohodička. Pak jsme při cestě do kongresáku potkali i Torena a Ikyho, které brzy čekala přednáška. Chvíli jsme tam s nimi postáli a pak se zase rozpustili, protože já, Sedl, Sýr a Violet jsme se rozhodli pro řešení hladu návštěvou KFC. I přesto, že jsem byl tento rok čistě černý jezdec (nejen svým cosplayem), jsme to vzali šalinou. Sýrovi po cestě volal Pavel, takže jsme se mohli zasmát pozdravu ve stylu "Čůs kááámo!" a prostě už od rána vládla dobrá nálada. Protože jsem u sebe neměl věci, nechal jsem se Sedlem pozvat s tím, že mu to pak vrátím. Pojedli jsme a Sýr mi pak ukázal takový nepříliš pěkný gif. Brzy už psala Liz, která plánovala původně dorazit už někdy v 11-12, ale nakonec to posunula na jednu hodinu. Smáli jsme se, když popisovala, že na ní čučí nějaká celá "rodinka", protože jela v cosplayi. Již dorazila v cosplayi ALO Asuny (ta verze za mřížemi) a protože čas ubíhal a blížila se Torenova a Ikyho přednáška, neváhali jsme a šalinou jeli zpět na výstaviště.

Před sálem se na Torena a Ikyho začalo mačkat vskutku obrovské množství lidí. Je vidět, že tito dva mají opravdu velkou popularitu a už vůbec potenciál, že si je málokdo nechá ujít už jen vzhledem k tomu, že název jejich přednášky zněl atraktivně (dá se říct, že nejvíc z celého programu, resp. ze všech přednášek). Už jsme si i dělali srandu, že nás tam všechny pustí, ale zrovna je dva ne. Taky mě Toren upozornil, že si mě podají vzhledem k tomu, že jdu za Kirita, na což jsem se ovšem těšil. Tlačenice přibývala na intenzitě. Bylo takové horko, až se začal Sýr ovívat tabletem. A dveře se otevřely s nimi i ta lidská lavina. No, co bych povídal? Typické maso, kdy já jen držel pochvy s meči a doufal, že to přežijou bez ohnutí. Na mě se to zase tlačilo zezadu, takže já se musel taky tlačit a prostě hnus, nesnáším tyhle tlačenice, i když je to na druhou stranu takový zážitek. Štěstí bylo ale na naší straně. Protože jsme byli blízko, dostali jsme se i dovnitř a ještě chytili místa hned v druhé řadě.

A nyní k přednášce Torena a Ikyho, aneb Co svět ovládne svět teď? V přednášce se rozebrala komplet mainstreamová anime let minulých. Čili samozřejmě nechyběly tituly jako FT, SAO a SnK. Rozebrali zde i jiné tituly, jejichž fanouškovská základna taky nedělá dobrou pověst. A pak nadešlo rozebrání potenciálně vhodných titulů pro další mánii. Celé takové příjemné, zajímavé a hlavně se mi líbil přístup k jednotlivým titulům, který se dělil na plus a mínus, kdy tedy pozitivní hodnocení si vzal Toren a negativní Iky. A teď ukrojím trochu toho nadšení a nechám ten zbytek, kdy musím říct, že to bylo spíš decentní a že jejich přednáška z minulého roku, Goku vs. Superman, byla taková živější a ačkoliv mě tam aboslutně nezajímalo téma, bylo to prostě znát. Jinak ale nemám co říct proti.

A zde mi skončily přednášky úplně. Zbytek dne totiž vypadal následovně. Nejprve jsme šli tedy ven do prostoru mezi kongresovým centrem a rotundou. Tam jsme se usadili na obrubník, než jsme s Liz zjistili, že tam lezou všude svinky, které jaksi i mně přijdou dost odporné. To kolem nás už šli týpci s cedulí "Free Hugs", kdy jsem poprvé trochu dělal tsundere a že nechci, ale když šli kolem podruhé, tak jsem to napravil a mám tak čisté svědomí. Pak jsme si všimli poletujícího pseudo-vrtulníku nesoucího kameru, který kroužil nad celým prostorem. A hned poté nás už hnali, abychom se šli usadit kolem kašny, že se tam bude natáčet a že budeme v televizi. Proč ne? Usadili jsme se tedy tam, pak kolem proletěl ten vrtulníček a my zamávali a to bylo vše. Zevling pokračoval různě. Nejdřív započal Pavel se Sýrem žonglování, pak jsme tam chvíli seděli s Torenem a Ikym a různě jsme posedávali na trávě. Já byl vyslán pro lepicí pásku, abychom mohli nafotit "hromadné selfie" a dá se říct, že tohle všechno bylo hlavní náplní dne.

Usadili jsme se posléze na chvíli ve stanu a přemýšleli. Byli jsme totiž Torenem pozváni na posezení v hospodě. Ne, že by to nebylo od něj hezké, to naopak, ale samo za sebe mi to bohužel moc nesedlo, protože hospody moc nemusím a navíc, mělo tam být nějakých 40 lidí celkem, což je moc a nakonec bych se stejně tradičně nedostal ke slovu. Ostatní se na to dívali taky různě. Sedl chtěl, Violet taky moc nechtěla, Liz to neřešila, Pavel nechtěl, protože Torena neznal a Sýr... ten zase neměl názor žádný. Seděli jsme tam tak s natáhlými ksichty a nevěděli, co dál. Nečekaně padlo rozhodnutí, že uděláme kompromis a půjdeme do KFC. Ano, vážili jsme si pozvání, ale po zvážení několika faktorů jsme se rozhodli takto. Vyšli jsme z areálu, šli směrem k autobusu, ačkoliv to byla blbost, protože šaliny už dávno jezdily. A jak jsme se vraceli, z výstaviště si to trádovala už velká tlupa v čele s Torenem a Ikym. Teď už bylo sakra blbé odmítat, i když Toren řekl, že můžeme jít s nimi a že se pak můžeme odpojit a jít do KFC. Popravdě, tohle jsme pochopili úplně jinak, než bylo myšleno. Chvíli jsme tedy šli s tlupou, ale pak jsme se nějak podivně odtrhli. Zde se na nic nevymlouvám, zapovídali jsme se mezi sebou, protože jsme byli zvyklí chodit jen v malém počtu. A proto jsme zpozorovali že zbytek mizí za rohem. A sotva jsme za něj došli, už tam nikdo nebyl. Nuže to byl rychlý začátek konce. Nebo konec začátku? Popojeli jsme tedy zastávku a skončili v KFC.

Nebyl by to správný con, abychom aspoň jednou neprovedli něco opravdu šíleného, až bizarního. Nejdřív klidný večer při jídle a pití se náhle zvrhl v chuť dělat nechutné věci. A to v tom stylu, protože měl Sýr a Pavel kyblík, že se do něj nejdřív nalila Pepsi, do které Sedl ještě přilil Big Shock. No, kombinace zajímavá a na první pohled ne moc nechutná, i když byl kyblík dost mastný a tak to nakonec nechutné bylo. I tak, každý se z toho nakonec napil jak brčkem, tak rovnou z kýble. Potapěč, nepotapěč. Večer to byl tedy vysmátý. Ještě jsme pak tradičně zamířili do Lidlu na foto před zrcadlem. Takže krátká procházka a pak trapná chvíle na místě, kdy nám bohužel jedna z fotek nakonec nevyšla, ale naštěstí to byla jen jedna. Prostě focení v Lidlu je už taková svým způsobem tradice.

Po návratu zpět na výstaviště jsme plánovali přednášku o Hentai a adult manze. Tedy zakempilo se před sálem, Pavel s Violet šli do tělocvičny, aby se mohl převléknout a já zase se Sýrem šel pro svoje věci. Když jsem se vracel, kempiště už bylo obehnáno dalšími lidmi a tak jsme skončili u stolečku. Brzy jsem zase potkal Takumiho, se kterým jsme šli na jisté místo, kde se údajně dá v klidu spát a nikdo nic nenamítá. Tak bylo aspoň místo odpočinku jisté. Ještě jsme se pak vydali zase nahoru, abychom stihli přednášku. Bohužel, špatná pozice ve frontě nám neumožnila se tam dostat, i když jsme byli už blízko. Co se mi zde docela líbilo, byl přístup jednoho z orgů. Sice to mohlo vyznít nepříjemně, ale dokázal usměrnit celou tlačenici tak, aby každý už neřekl ani popel a šel pěkně jeden po druhým. Ne jako, že by po sobě navzájem šlapali. Nezbylo nám, než se přemístit do nejnižšího patra a tam zase pokračovat v nicnedělání. Tedy, žonglovalo se a hrálo s jojem. Z Pavla pak ze srandy udělali žebráka, což mu nakonec vyneslo dokonce 40 korun. Sedl se rozhodl jet už domů, takže se s námi rozloučil a opustil nás někdy kolem druhé, třetí ranní.

Violet byla zpátky a ještě s Blinkym jsem je oba vzal do té dolní místnosti na kempení. Protože Violet slíbila Liz, že máme přijít do stanu, rozhodli jsme se tedy trhnout, na chvíli tam zajít a kdyžtak je všechny přetáhnout do té dolní místnosti. Ve stanu jsme tedy dali návrh. Nejdřív chtěl jít jen Pavel, ale řetězová reakce způsobila, že se zvedli nakonec všichni. Šli jsme tedy zpět do kongresáku, kdy jsme ale na cestě potkali Takumiho a Blinkyho, které údajně z té místnosti vyhodili. A bylo vymalováno. Nebylo kam jít. Sedli jsme si teda do chodby a nevěděli, co dál. Vedle už přišel i Satoshi s Blinkym a taky si přisedli.

Liz s Violet se pak vydaly na průzkumnou misi za tím zjistit, co je ve vyšších patrech budovy po použití výtahu a jestli se tam náhodou nedá zašít. Z toho se stala později až hororová historka, kdy obě vyjely až nahoru, kde bylo plno spících orgů. Jenže jak se Violet vzdálila od výtahu, jeho dveře se začaly zavírat a Liz, která ve výtahu zůstala, ještě nahlas volala, aby se dveře nezavíraly, což málem situaci zhoršilo, kdy by Violet po probuzení některého z orgů musela vysvětlovat, co tam dělá. Každé pohnutí spících orgů tak bylo o strachu. Myslím, že to stačilo k tomu, aby se hledání nějakého chytrého místa k ulehnutí raději vzdalo.

Únava byla celkově velká. Aspoň na mně se to podepsalo, co se týče nálady. Začínal jsem být poměrně dost bez nálady a brzdil se, abych nebyl i protivný. Přeci jen, spánkový defekt tu byl. A tak se rozhodlo následovně. Já se Satoshim, Blinkym, Takumim a Stainem jsem šel do Ačka, kde měly být záznamy přednášek. Dostali jsme se tam poměrně v pohodě, měli dobrá místa a nic nám nebránilo v tom, abychom na dalších pár hodin mohli vytuhovat. No, byla to zajímavá noc. Jak jsem se již zmínil, byly to záznamy přednášek. Ta první byla od Greka na téma Slash v MLP. Kromě toho, že MLP je samo o sobě už dost nechutné téma, bylo volume této přednášky poměrně dost vysoko a tak jinak Grekův uspávající hlas se proměnil v nepříjemné skřehotání doprovázené ještě nepříjemnějším řevem šíleného publika. Kromě toho, že na konci byla ještě uřvaná písnička, jejíž délka mi přišla nejméně pětiminutová. Dalším záznamovým videem byly Unikátní hrdinky, což už vůbec neřvalo a dalo se u toho tak zavřít oko, dokonce i dvě. A pak už nic nebránilo tomu, abychom takto vytuhli i přes technickou pauzu a další záznam přednášky o vědě, ze které jsem neměl už absolutně nic.

 

Neděle

Spánkový defekt zde dohnat prostě nelze, i kdyby se člověk zbláznil. Celí rozlámaní a rozespalí jsme to tam po sedmé ranní opustili a šli si sednout do stanu. Venku už bylo docela chladno, protože přes noc údajně pršelo, což bylo znát i na několika málo loužích. Takto jsem tam byl jen se Satoshim a Blinkym. Blinky nás kolem osmé opustil a my jen čekali na otevření rotundy. Satoshi měl totiž ještě službu v maidu. A začalo pršet. Jakoby to byla pomalu tradice na úplně každém conu. Co hůř, nebyla to jen přeháňka. Když rotundu otevřeli, rozdělili jsme se a já šel zpět do centra. Tam jsem na těch samých místech, kde jsme minulou noc zakempili, potkal všechny ostatní, navíc s ještě zívajícím Torenem a Ikym. Chvíli jsme tam seděli a pomalu se připravovali na loučení. Sýr s Pavlem si i přeorganizovali odjezd, protože neměli v Brně další plány. Liz s Violet to pak tedy zabalily a odešly.

Já jsem se se Stainem domluvil, že ještě zajdeme na jedno promítání a pak si projdeme obchody. Postavili jsme se tedy do fronty, která se tvořila před vstupem do sálu B. Byla poměrně malá šance, že se tam vlezeme vzhledem k tomu, jak byl sál B malý a kolik lidí tam chtělo jít. Ale nevzdali jsme to. Jakmile se sál otevřel, zase začala tlačenice a org opět excelentně všechny usměrnil. A my měli štěstí, protože jsme se tam nakonec dostali a měli i dobrá místa. A promítání začalo.

Byl to tedy film Patema vzhůru nohama. Do něj jsem vkládal velké naděje, protože popis zněl dost zajímavě na to, aby to bylo dobré. No... nakonec využiju Stainových slov - bylo to pošahané. Začátek tedy dobrý, kdy tu máme svět, ve kterém žijí dva druhy lidí, nebo jak bych to řekl, kdy jedni podléhají gravitaci směrem dolů a druzí nahoru. Vlastně, navzájem je jedno, kdo má dolní a kdo horní. A jedni z nich prosperují a druzí žijí v bídnějších podmínkách v podzemí. Námět tedy téměř totožný s tím z filmu Paralelní světy. Pak to ale začíná být docela na pytel. Máme tu hlavní hrdinku a hlavního hrdinu, každý z jiného světa, ti se samozřejmě náhodou setkají, téměř hned se do sebe zakoukají, ačkoliv o sobě nic neví a oproti nim jednoho záporáka, který chtěl zničit všechny, co vybočují z řady. Ano, zní to hezky, ale fakt je, že to bylo strašně ploché, hlavně charaktery, které neměly prostor pro jakýkoliv vývoj. Celé to bylo zpracované poměrně dost odflákle a na první pohled levně, kdy asi projekt nedostal moc velký rozpočet. A kdybych měl popsat pozdější vývoj děje... WTF. Prostě divné, až psycho a i Stain, kterého dostihla únava a tak si na chvíli položil hlavu, z toho měl údajně noční můry. Tak to by bylo poslední promítání. Pak už jsme se jen smáli a byli úplně vypsychovaní jen z letadla, které letělo trochu nakřivo a my to tak měli za změnu gravitace.

Den to byl celkově deštivý. Depresivní atmosféra byla cítit odevšad. Se Stainem jsme si tedy obešli stánky, on si ještě něco málo nakoupil a pak jsem ho šel jen doprovodit na Mendelák, kde jsme šli každý už svojí cestou. Já tedy zpět na výstaviště a on na autobus domů. Pršelo nehorázně, že jsem byl ve chvíli promočený a o mých mečích ani nemluvě. Ještě, že cosplay jsem shodil již to ráno. Ale přínosné to bylo. Mé neumyté vlasy jsem mohl skrýt pod dojmem přírodní sprchy. Nicméně jsem zbyl ze všech už sám. A to bylo to nejhorší. Byl to zároveň první con, kdy jsem během něj do té doby ani jednou nebyl v situaci, kdy bych si připadal osamocený, až ztracený. Tak to nadešlo teď. Nevěděl jsem, kam jít a co dělat. Marně jsem vyhlížel známou tvář. Zase se ve mně vzbouzela frustrace z mé těžké asociálnosti. Vzal jsem to tedy do rotundy do maidu, že to zakempím u Satoshiho, ale ten nevěděl, kde mu hlava stojí a makal tak, až se z něj kouřilo. Sedl jsem si proto u schodů a vytáhl program. Jediné, kam jsem mohl jít, bylo vyhlášení soutěží a poté na zakončení. Mohlo mi být předem jasné, že se tam možná nedostanu. Ale nechtěl jsem stát na místě a nevědět, co dělat. Ještě předtím jsem si došel na WC, kde mi málem spadl foťák do záchodu, což by bylo docela nemilé. Naštěstí, zůstal na kraji prkýnka a já si jen oddychl. Vyšel jsem posléze z rotundy a hledal, kde se stojí fronta na zakončení.

Tady to bylo letos totiž řešené hodně zajímavě a dle mě i pěkně. Fronta do sálu v rotundě vedla směrem ven, protože je logické, že obrovské množství lidí by se uvnitř mačkalo a táhlo až kdo ví kam. A zde tomu tak bylo i u vyhlášení. Došel jsem za roh a už jsem viděl tu frontu. No, nějak jsem nepočítal s tím, že se tam dostanu, ale rozhodl jsem se to prostě zkusit a když to nevyjde, tak to nevyjde. Postavil jsem se tedy až na samotný konec a čekal. Překvapivě se fronta hla poměrně rychle, odsýpalo to a dokonce to pak vypadalo, že se tam v pohodě vlezu. A taky tomu tak bylo. Navíc jsem schytal bezva místo ve třetí řadě.

Vyhlášení soutěží bylo překvapivě zábavné tento rok, o což se asi nejlépe postaral uvaděč, který sršel humorem. Došlo i na samotný souboj Řádu a Chaosu. A ten byl vskutku těsný. Během AF mě to nějak moc nezajímalo, spíš jsem to neřešil. Údajně během soboty vládl jasně Chaos, ale pak si nedal pozor a Řád ho dohnal. A to tak, že nakonec vyhrál jen o dva body, čili pořádně těsný výsledek. Takže všechna sláva Řádu! Jsem rád, že jsem mohl být na straně dobra. Při zakončení už jen přestoupilo osazenstvo hlavních orgů, kterým mohli dávat lidé různé otázky. A těch padala nejrůznější škála, včetně té, zda se bude někdy dát na výstavišti spát bez toho, aniž by to byla zakázaná aktivita, kdy bohužel tato otázka nebyla uspokojena. Ale zbytek jinak bezva, dokonce i pro příští rok plánují prý něco podobného ohledně těch dvou stran návštěvníků, takže se je určitě na co těšit.

Předtím mi ještě psal Satoshi, že kde jsem, kdy mi zrovna došel kredit a tak jsem mu nemohl odepsat a doufal, že mi zavolá, abych mu to zvedl a mohl mu vše říct. Po zakončení jsem tedy šel za Satoshim k židlím a s ním se vydal pryč směrem ku KFC, kde jsme měli sraz s Blookem, který se bohužel tento rok nemohl z časových důvodů AFka účastnit. Samozřejmě se ten pořádný slejvák strhl až teď, kdy naštěstí nebyl tak velký, jako ten minule, ale ani to nebylo příjemné. Do KFC jsem tak dorazil promočený a jelikož ani tam nebylo kdo ví jaké teplo, mrznul jsem. Blook mi předal hru na PS3, chvíli jsme tam rozebírali pár věcí a já už pak podotkl, že bych docela rád jel domů, abych nedorazil někdy ve 12 v noci. U KFC se odpojil Satoshi, Blook zase v podchodu a já už jen šel na nádraží, chvíli počkal, než se ukáže nástupiště u mého vlaku, který měl 20 minut zpoždění a vydal se klepající se zimou na nástupiště. Kromě toho, že byl vlak narvaný lidmi a já si sedl tak až po České Třebové, se nic moc nedělo. Až tedy na jednoho náboženského fanatika v Praze v metru, kdy ze zvyku být obklopován "divnými lidmi" na festu mi to nejdřív vůbec divné nepřišlo. Tím pro mě tedy letošní AF skončil.

Tím samozřejmě nekončím svůj report. Naopak, je tu ještě pár důležitých věcí, které bych chtěl rozebrat. Takže se na chvíli ještě vrátíme v čase a rozebereme si je.

 

Cosplaying, cosplayerky a obecně cosplay

Pro mě osobně důležitá kategorie, kterou rozebírám posledních několik conů a kde jsem vlastně hlavně chválil, ale i sám nad sebou brečel a tak podobně. Již potřetí jsem se rozhodl pro cosplay Kirita. Prvně jsem ho měl na Adviku minulého roku, pak na Natsuconu a letos na AF. Šlo mi o to, abych ho měl konečně 100%, k čemuž mi od minula chyběl další meč a obě pochvy. No, nedá se říct, že by to bylo dobrých 100%, protože mi druhý meč jaksi moc nevyšel a ještě jsem řešil další problémy okolo něj poslední dny před AF. Ale komplet jsem jinak měl a připravil se na to, že mi bude opravdu horko. Nebyl jsem jediný Kirito, takže jsem měl těžkou konkurenci, kdy ti další byli samozřejmě úplně jiný level, než já. Je to tak, já o tom vím, ale i tak se nehodlám vzdát cosplayování pro svou vlastní zábavu.

Raději jsem proto dopředu neočekával žádný úspěch. Samozřejmě, co se týče mého vzhledu, absolutně si nevěřím, spíš naopak, připadám si jako řádně odporná bytost už jen svým zjevem. Což jen říkám, ne, že bych tu teď brečel, to už mám s úspěchem za sebou. Ale i tak jsem doufal, že přeci jen mainstream nezůstane vynechán a nějakých těch pár fotek mít budu. Naštěstí se doufat vyplatilo. Během soboty mě oslovilo hned několik lidí s žádostí jak o samostatnou fotku, tak o fotku se mnou, což mě opravdu vždy potěšilo. I jedna Asuna se našla. Samozřejmě, pak se jednalo víceméně o párové fotky. Protože i Liz měla cosplay ze SAO a navíc, dle mě, jednu z nejlepších verzí Asuny, oslovovali pak lidi nás oba a tak jsme na fotkách hodně i ve dvojici.

Když se zaměřím na cosplaye z mého pohledu, nemůžu začít nikde jinde, než u cosplaye Inori, který mě nadchl. Věděl jsem, že tam jedna cosplayerka bude, ale nečekal jsem, že ji vůbec odchytím. Naštěstí jsem se zakousl a šel za ní a mám s ní tak fotku, ze které jsem nadšený asi nejvíc. Jinak jsem víceméně failnul. Tedy kromě toho, že mám ještě fotku/y s Liz-sunou (tedy ALO Asuna), se kterou jsem se ale mohl fotit kdy chci a kde chci, ale zaplať pánbůh vůbec za tyto dva úlovky, pokud to můžu nazvat takhle dohromady.

Bohužel jsem nevychytal fotku s Kurumi z DaL, kterou tedy nemám ani co se jen její fotky týče, ale musím říct, že tohle byl opravdu hodně, hodně dobrý cosplay. To samé v neděli Saya z Little Busters!, kterou jsem tedy viděl projít kolem, ale taky paráda. Ani její foto nemám, k mé vlastní smůle a blbosti. Každopádně obě chválím, chce to víc takových povedených cosplayů z ne nějak extra mainstreamových titulů (resp. těch, které uznávám já, což ale zní moc sobecky). Budu hlavně tyto dvě vyhlížet příští con.

Samozřejmě, musím zmínit i Yamíka, který ale neměl ani tak cosplay, jako spíš úžasný "kostým" rostliny, kterým pak schován v květináči strašil lidi jdoucí po schodech. Co se týče mě, lekl jsem se asi 3x, ačkoliv jsem o něm už po prvním leknutí věděl.

Ke konci mi pak nějaký patlal (zřejmě jen nedopatřením) zničil jeden z mečů, kdy mi již podruhé odpadla rukojeť, za což mu moc neděkuji, ačkoliv je štěstí, že to bylo až na konci, protože stát se to během, to už by mě nepotěšilo vůbec. Ačkoliv jej stejně budu předělávat. Jiná špatná věc se naštěstí co se týče cosplaye nestala, krom lehce zohýbaných pochev z doby tlačenice, jejichž konstrukce se mi povedla natolik bytelná, že je to znát jen na povrchu.

Jsem tedy docela spokojen. Jinak řečeno, lepší něco, než zase nic. Sice jsem si řekl, že budu letos víc aktivní, co se týče lovu, ale jsem rád, že jsem to vůbec splnil aspoň z části.

 

Závěr

A je tu konečně závěr, po dalším vyčerpávajícím reportu, který jsem k mému překvapení dokázal sepsat i z toho "ničeho". Letos to byl celkově takový relax. První con, na kterém jsem se účastnil programu minimálně, pokud nepočítám minulý Advik, který ale narozdíl od AF celkově stál za ošklivé slovo. Ono je to taky tím, jak člověk stárne a účastní se čím dál víc conů, tak mu to i čím dál víc připadá normální. Už to není to, co to bývalo ze začátku, kdy jsem jen s rozzářenýma očima koukal a nevěřil tomu, že lidi kolem mají stejný zájem, jako já. Dnes to beru jako setkání s lidmi, které znám, ale i s těmi, které neznám a nedělám kolem toho žádný zbytečný humbuk.

I přes moji malou účast v dění si můžu dovolit vytýkat věci, kromě toho, že budu spíš chválit. Ale začnu tedy negativy. A prvním je fakt, který nikdo neovlivní a pro organizátory je to spíš přínos - každým rokem víc a víc lidí. Ať je výstaviště sebevětší, těch 3000 lidí, co fest o víkendu navštívilo, je moc i na něj. Za což mluví i fronta, která se od minulého ročníku zdvojnásobila, nebo dokonce ztrojnásobila. Člověk se někam dostane jen s patřičnou dávkou štěstí, všude se to rve, těžko se prochází a celkově, už je toho moc. Dalším negativem jsou četné časové posuny a nedorozumění, kdy se někdy přetahuje i o čtvrt hodiny a někdy se naopak začíná dřív. Jak jsem sám říkal, promítání se pak muselo dokonce pouštět odznova. Technické problémy taky byly, ale já zažil jen jeden, takže nevím, kolik jich bylo celkově. Ale to hlavní, co se mi opravdu nelíbilo, byl ten povolený alkohol. Vy, co jej požíváte a máte rádi, mě klidně teď sežerte, ale já si myslím, že takové věci na fest prostě nepatří. I kdyby to mělo být jen to pivo. Nikdy tomu tak nebylo a teď taková změna? Nevím, kdo se pak měl koukat na ty ožralé skupinky či jednotlivce, některé dokonce s visačkou orga. Poslední věcí není ani tak negativum, jako spíš takové pokrčení rameny s otázkou "proč vůbec?". A to jsou speciální Animefestí "ochrany". Přišlo se s tím pár dní před festem a způsobilo to menší kontroverzi, kdy jedni dávali palec nahoru a druzí jen kroutili hlavou, že se orgové snad zbláznili. Jak jsem sám komentoval, je mi to jedno, dokud po tom nebudu téměř šlapat, či to nacházet na záchodech jako použité, čemuž jsem se i tento rok ale vyhl a tak nemůžu celkově říct ani popel.

Ale teď veselejší část a to pozitiva. Prvním je to zavedení dvou stran, o kterém jsem se zmiňoval na začátku. To je prostě super věc. Ačkoliv jsem se v tom nějak moc neangažoval, přišlo mi to jako parádní zpestření a motivace pro lidi, kteří rádi soutěží. S čímž se pojí samozřejmě krásný design pásek. Další věcí byl rozhodně přístup orgů, kteří se jen z prvních pohledů letos chovali naprosto v pohodě a i když se mezi nimi taky našel nejeden jedinec, který měl problém se vším, se nestávalo, že by řešili banality typu, že někomu na přednášce či promítání holt po těch dvou dnech spadne hlava a tím pádem i dělá to, co se tam nesmí - spí. A to nemluvím o jiných polohách a pozicích, které jasně vypovídají o stavu jedince. Dokonce jsem se dozvěděl, že pouštěli i záznam přednášek navíc jen proto, aby tím kamuflovali, že se lidi můžou vyspat. Víc pozitiv nemám, či na ně nepřicházím, což neznamená, že když je víc negativ, že to něco znamená. Vůbec ne. U negativ jsem pouze vypichoval věci, které si ve většině můžou zůstat, ale sám za sebe nemůžu říct, že by to bylo přínosné.

Letos tedy takto. Já si AF docela užil a i když jsem zažil už i lepší ročníky, odjížděl jsem spokojen a s jistým steskem. Naštěstí je brzy léto a s ním další příležitosti, jak na chvíli vystoupit z toho šedého každodenního života. Ale i tak se mi dávalo těžce sbohem a samozřejmě se těším na další ročník.

Dopisuji, mám toho dost, ačkoliv jsem neplánoval, že k tomu všemu budu mít co říct vzhledem k náplni mého "programu". Tak tedy příště nejspíš na Adviku, na který se až tak moc netěším, nicméně naštěstí vše nedopadlo tak vážně, abych tam nakonec neměl nikoho, s kým bych ten čas mohl trávit. Směrodatný bude ovšem Natsucon a Akicon, u kterého mě obzvlášť překvapil posun na jiné datum, kdy snad půjde vše zařídit a já o nic nepřijdu. Nuže, děkuji za přečtení, pokud jste to nezahodili už na začátku a doufám, že conů, na které budu ještě letos psát převážně pozitivní hodnocení, bude více.

 

PS: Průběžně opravuji překlepy, nesmysly, opakující se slova a doplňuji chybějící věci. Vyšťavenost ze psaní je velká a tak musím pomalu.

Komentáře

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Jméno
Text
  b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, Alkohol na Animefestu odpovědět
Ahoj, děkujeme za reportáž :)

Co se týká alkoholu, ten byl na Animefestu oficiálně povolený od roku 2004 do roku 2011 a to vždy ve vymezených prostorách (bary a kavárny v Artu, Scale či Sálu B. Bakaly). V těchto letech bez omezení druhu alkoholu. Po přesunu na BVV jsme se rozhodli vyzkoušet úplný zákaz, protože se opíjení nezletilých začalo rozmáhat. Nefungovalo to přesně tak, jak bychom si představovali, rozumní dospělí si stěžovali, že musí na jedno nebo dvě piva utíkat z areálu jinam, kde pro změnu trvá než je obslouží, a různé nezvedené existence stejně dál pašovaly alkohol v pet lahvích (nebo rovnou nadrzo v originálních) a opíjely se stejně. Proto jsme se rozhodli letos ustoupit a opět ve vymezených prostorách (stanu a přilehlé "zahrádce") alkohol povolit a to ještě jen jako pivo.

Rozumnější alkohol pijící návštěvníci si to pochvalovali, těm nerozumným to opět bylo jedno, opili se z tvrdého, který si do areálu pronesli. A i když je to smutné, i letos se to týkalo jak některých organizátorů. Několik lidí jsme jako každý rok museli z areálu skutečně vyprovodit, ale proti předchozímu roku zatím podle průběžných zpráv nedošlo k nárůstu. Zatím nemáme hotová všechna čísla, takže se to možná změní, ale nepředpokládám, že o moc – prostě kdo se chce bavit, ten se jede bavit. Kdo ze sebe dělá hrdinu tím, že ožírá sebe nebo své nezletilé kamarády, bude to dělat bez ohledu na zákaz.

Jestli nebo jak bude alkohol povolen příští rok, jestě uvidíme. Pokud bych měl mluvit za sebe, nejraději bych byl, kdyby ožralkové zůstali doma a my to vůbec nemuseli řešit. Bohužel, tohle je spíš idealistický sen.

Co se týká prostor – snažíme se je řešit, do příštího roku snad přidáme další prostory a víc možností streamingu exponovaného programu (po třech letech pokusů se nám konečně podařilo zajistit slušný a nepadající stream).
, Momo odpovědět
S tou Momo to evidentně byli experti 101, protože jsme do jednoho enkódu hodili jak české, tak anglické titulky, aby to bylo hezky pohromadě a uměla s tím zacházet pomalu i ta cvičená opička. Evidentně bych si to měl někam zapsat pro příští rok.
, - odpovědět
Sakra, a já si myslel, že technickými pauzami a velkou hlasitostí ty lidi vzbudím. Chyba, příště přidáme :D

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich