Cosplay Party 2014 | Ryuu.blog
Kategorie: Festy a cony

Cosplay Party 2014

Cosplay Party 2014Po zážitku z minulého roku spojeného s touto akcí jsem nečekal, že se jí rozhodnu dát druhou šanci. Nakonec jsem se dohodl se svým kamarádem Steelem, že to tedy zkusíme a při nejhorším tedy zjistíme, jestli ta akce má ještě nějaký smysl. Slovo dalo slovo a dne 21.3.2014 jsme byli připraveni prožít víkend na Cosplay Party 2014.

 

Pátek

Byl to tedy první den akce. Se Steelem jsme byli domluveni, že ho vyzvednu na autobusovém nádraží, pak si jen domů hodí věci a hned potom, že vyrazíme na akci. Bohužel, to se neobešlo bez mírné komplikace, kdy Steel nedomyslel rezervace a tak bus, kterým měl přijet, byl plný a volal s tím, že přijede o půl hodiny později. Musím říct, že ve mně ze začátku hrklo, protože jsem čekal, že se bude omlouvat, že nakonec vůbec nepřijede, ale naštěstí se tak nestalo. Měli jsme časovou rezervu, takže půlhodina navíc nakonec tolik nevadila. Když jsem na něj pak čekal, stejně měl autobus o skoro 15 minut zpoždění, čili ten čas nakonec začal tlačit. Proto jsme zvolili menší stealth misi a po rychlém odložení věcí jsme již vyráželi na místo.

Letošní ročník se (díkybohu) nekonal v bunkru, ale v ZŠ a MŠ Kořenského na pražském Smíchově, což už mluvilo samo o tom, že se organizátoři z minula poučili a zvolili alespoň jiné a mnohem příjemnější místo konání. Sice jsem se předtím díval na mapu, ale stejně jsme chvíli bloudili, než jsme konečně zašli do správné uličky. Šli jsme asi o 15 minut později, než se otevíralo (oficiálně to mělo být 19:15), ale když jsme došli, před budovou školy bylo pár desítek lidí, což naznačovalo, že se otevírání zpozdí. Mezitím dorazili lidi jak na motorkách, tak v autech a vůbec, se Steelem jsme čekali, kdy někdo seskočí padákem.

Takto jsme tam čekali dalších čtvrt hodiny a rozkoukávali se, než vyšel org s tím, abychom hlavně akci „nehejtovali“. To jsem mu už od začátku samozřejmě slíbit nemohl. Po chvíli přišla řada na neregistrované, kteří měli přednost a což není novinka, protože takto se to dělá i na jiných conech. A pak se i zbytek mohl začít cpát do budovy. Tam se chvíli čekalo na odbavování, ale bylo to poměrně rychlé, i když v kartičkách měli trochu bordel. Opět jsme tedy dostali vcelku pěkné kartičky (až na Steela, který dostal jen papírek) a mohli si vzít jak časopis, tak placku (kterou jsme si vzali až později). Tady jsem se mimochodem aspoň tedy pozdravil s Himem a Antiflashem, kteří tu byli taktéž, jako i minulý rok, ačkoliv jsem je do poslední chvíle na této akci rozhodně nečekal.

Do té doby by všechno vypadalo běžně. Jenže jak jsme vešli dovnitř, přepadla nás bezprizornost. Chápu, ten začátek, kdy člověk neví, kam má jít a co má dělat. Proto jsme se rozhodli pro průzkumnou misi a vydali se po všech patrech, abychom zjistili, kde co je. Abych řekl pravdu, nezjistili jsme vůbec nic. Přednášky měly pomalu začínat, ale stejně, místnosti nebyly vyznačené, nikde žádná mapka, prostě zmatek, kdy se ani nedalo poznat, k čemu každá místnost (či tady třída) slouží, protože všude bylo po pár lidech v popných hloučcích. Chodili jsme tam pak jako ocasové a nevěděli, co dělat. To nás dohnalo až k návštěvě promítacího sálu, kde měl běžet Hobit. Ne, že by nás to zajímalo, oba jsme ten film viděli, ale místo toho se v sále promítal nějaký animák (neznám název) a celkově, kromě nás dvou, kteří jsme si tam sedli, tam už byl jen jeden org a jinak nikdo další. Co víc, nakonec to stejně típli a my se vydali ze sálu zase pryč. Před ním jsme potkali dvě holky v podobné situaci a tak jsme s nimi prohodili aspoň pár slov, ale to bylo opět všechno a my nevěděli kam dál.

Prozkoumávali jsme dál a hledali, kde je to maid café. Měl jsem pravdu v tom, že se určitě nachází v jídelně (což je logické). Tam jsme k naší smůle uviděli jistou osobu, kterou oba k smrti nesnášíme a která nám kdysi pořádně osladila životy. Takže jsme byli jak dezorientovaní, tak poměrně nepříjemně překvapení. Naštěstí jsme tu potkali prvního kloudného člověka, na jehož jméno bohužel nepřijdu a se kterým jsme taky prohodili pár slov o karetní hře Magic. Jinak ale celkově špatné, bylo vidět, že něco není v pořádku a proto jsme pak místo raději opustili s tím, že snad sobota bude lepší.

 

Sobota

Jak to tak bývá, když se dva dlouho nevidí, je většinou o čem mluvit a o čem si povídat, navíc, když ještě oba sdílí pár nepříjemných zkušeností. Takže se z pátku na sobotu logicky extra nespalo.

Vstali jsme po asi 3 hodinách spánku na devátou hodinu, abychom stihli dojet na místo na desátou a stihli tak první přednášku, která měla být „Anime od A do Z“. Nějak se nespěchalo, takže jsme opět jeli asi o deset minut později. A bohužel, historie se opakovala. Nevěděli jsme, kam máme vlastně jít. Pak naštěstí přišel člověk s mapkou, kterou jsme teda nedostali a on ji tedy z nepochopitelných důvodů měl, ale ta nám stejně moc neřekla. I když, údajně místnost pro workshop byla i místnost pro regulérní přednášky. Dobře, tak jsme to tedy vzali opět po schodech nahoru. Jo, jak jsme nakoukli do místnosti, skoro nikdo tam nebyl. A bylo tu zase naše ocasování. Chodili jsme sem a tam a nevěděli, o co tam teda sakra jde. Steel se už smiřoval s tím, že to asi holt zabalíme a tu „párty“ si uděláme tedy doma.

Udělali jsme to tedy tak, že jsme zase budovu opustili a šli na jídlo. Ironicky jsem si musel připomenout situaci z minulého ročníku, kdy nedaleký obchodní dům byl tím nejpříjemnějším místem celé akce. Zašli jsme si do čínské restaurace, oba se čistou náhodou shodli ve výběru a dali si tak rýži s masem, ananasem a celkově to byla taková dosti slaďárna. Ačkoliv Steelovi to opravdu moc nechutnalo a já začínal mít po půlce dost, ale bojoval jsem, jako to mám vždy s jídlem. Tam jsme se začali dohadovat, co uděláme dál. Steelovi se už zpátky na akci nechtělo, ale mně to přišlo poměrně dost škoda. Přeci jen, měl jsem, jako vždy, ještě malý plamínek naděje, že se vše může zlepšit. Nakonec se mi ho podařilo přemluvit, předat mu taky kus plamínku naděje a po jídle jsme tedy šli zpět s tím, že tomu dáme druhou šanci. Nebo spíš přesněji, že si pokusíme akci užít po svém a že zkusíme odhodit svůj nesmělý přehoz, který nám bránil ve většině interakcí s ostatními lidmi.

Na místě jsme to pak vzali rovnou do druhého patra. Tam jsme se sice chvíli zarazili a koukali do místností a nejistě se dohadovali, do jaké vlezeme, ale nakonec jsme zvolili tu, kde bylo nejvíc lidí. I když, výrazem „nejvíc“ myslím tak 5-10 lidí. V místnosti probíhal workshop „Vyrob si svůj Pokéball“. Již jsme se tam potkali s tím člověkem z prve, který se workshopu účastnil a po chvíli stání a komentování pokéballů jsme si i sedli a ačkoliv jsme si to sami nezkusili, ze srandy jsme tak různě hodnotili výtvory ostatních. A zde začínala ta pravá pohoda. Workshop měl na starost Red (prostě týpek v cosplayi Reda z Pokémonech her nejstarší generace), což byl vskutku znalec Pokémonů, hlavně mangy, her a všeho kolem. Takže jsme se různě začali bavit o tom tématu, rozebrali pár zajímavých teorií. Dokonce jsme se od něj dozvěděli, že když měl minulý den přednášku, tak mu na ni nakonec nikdo nepřišel. Pak se tam sešlo i okolo 20 lidí, i když vzápětí se to všechno stáhlo zase jen na nás 3 – mě, Steela a Reda. Ale bylo to v klidu a my měli konečně pocit, že ta akce začíná mít smysl.

Po tomto workshopu začala naše první přednáška na Cosplay Party. A tím byl „Rok v Japonsku aneb životní styl“. Obě přednášející, které to měly, samy byly v Japonsku rok na výměnném pobytu, každá tedy na jiném místě. A byla to parádní přednáška. Dozvěděli jsme se tam nejen takové ty známé věci, ale i ty ohledně mezilidských vztahů. Jednoho zarazí, že tam opravdu stačí jen náznaky a udělá se z toho velká eskapáda – např. když jsou o přestávce dva lidi – kluk a holka – a každý z nich sedí na jiném konci obrubníku. A samozřejmě, parta školaček to pak vidí jasně tak, že je to hrozně roztomilé a že ti dva musí mezi sebou něco mít. Nebo už samotný fakt, že to párování tam není celkově tak okaté. Celkově informace hodně z japonské školy, ale to vůbec nevadilo. Navíc, co nás překvapilo, sama přednášející neuměla japonsky, když tam přijela a vše se naučila až během pobytu. Hodně zajímavé. Kromě školy to bylo samozřejmě i o jídle a dalších věcech, prostě vše, co by člověka mohlo zajímat. Přednáška tedy super, jen jsme se se Steelem potom shodli, že ta druhá přednášející se do toho mohla taky zapojit, protože pak by to bylo ze dvou pohledů a tím i ještě zajímavější. Ale očividně se jí do toho vůbec nechtělo, protože k tomu téměř nic neřekla.

Spokojeni jsme pak koukali do programu a viděli, že tam jsou nějaké dvě přednášky, které nás vůbec nezajímaly a tak jsme šli zabíjet čas mimo areál. Steel si koupil pití a pak chtěl, abych mu ukázal okolí. Zrovna Smíchov není moje domovina a tak jsme prostě naslepo někam vyrazili, prošli ulicemi a došli až k petřínskému parku. A tam Steela napadlo, že proč bychom se do něj nešli projít? Nemůžu říct, že by se mi chtělo, ale vyrazili jsme tedy vzhůru do kopce s tím, že půjdeme až nahoru. Šli jsme tak různě po stezkách, kdy to nebralo konce a protože nejsem zvyklý chodit, docela jsem se často zadýchával. Ale došli jsme takto až do rajské zahrady, což je tedy procházka pro dva heterosexuální chlapy jak dělaná. Ačkoliv nic kolem nekvetlo (aspoň tak). A to se i začalo smrákat a vypadalo to na déšť. Když už jsme došli k rozhledně, rozhodli jsme to vzít zase druhou stranou dolů. Brali jsme to tentokrát nejdřív po dlážděných svazích a potom po takových lesních cestách. Prostě dobrodružství, jak má být. Mezitím se spustil déšť a nemalý. Já s sebou neměl bundu, nic, co by mě od deště uchránilo. Takže, když jsme to pak brali už městem a uličkami, užil jsem si menší sprchu. Cesta ovšem spálila kalorie a pomohla tím i zažívání, čili jsme to vzali zpět k centru a znova na jídlo.

Teď to už ale bylo jiné. Již jsme věděli, že se hned zase vydáme na akci a neměli jsme větší pochybnost o úspěchu. Vzali jsme to pak tedy rovnou na místo a zpět do workshop sálu. Tam bylo zase jen pár lidí, ale to jsme neřešili. Zasedli jsme do naší lavice a čekali, co bude. Tam už byla připravena i taková poměrně dost hyperaktivní maidka, která měla mít i následující přednášku. Prostě to množství lidí, které jinak na akci bylo, bylo kdo ví kde, protože pak museli shánět další, kteří by na přednášku šli. Naštěstí se poštěstilo, sešlo se pár dalších lidí a přednáška tak mohla začít.

Ještě, než o ní začnu povídat, původně to měly být „Méně známé anime a proč“, což znělo zajímavě, bohužel údajně, co sama maidka říkala, tak Kakashi (hlavní org) jí totálně převrtal program a její „Anime od A do Z“ se tedy posunulo na teď. Ale což, aspoň něco. I když, co přednáška začala, věděli jsme, že to tak ideální nebude. No, vezměte si. Jak by se vám líbilo, kdyby to bylo stylem, že je slide, na něm tuna textu a přednášející to pak vlastně jen přečte? Asi moc ne. Už jen proto, že takhle se prezentace nedělají. Nemůžu říct, že by to bylo nudné, čemuž přidávaly komentáře dvou týpků vedle nás, z nichž jeden byl teda fakticky týpek, který si dával nohy na stůl a měl poměrně zajímavé hlášky. Každé anime bylo doprovázeno buď openingem a nebo nějakým nezáživným AMVčkem. Teď se ale dostávám k titulům. Neřeknu, kdyby to byly nějaké trochu rozumné. Ale on to bylo ve většině buď bishounen, shoujo a nebo klidně i ten shouen-ai. Z ostatních žánrů tam bylo poskrovnu. Bylo vidět, že si to přednášející připravila dle toho, jak co sama měla ráda, ačkoliv tam dala i jeden titul, co sama říkala, co nemusí. Ale to nic nezachránilo. I tak, nuda nebyla díky ostatním v místnosti, nebo spíš hlavně týpkům vedle, kdy zase ten druhý se ukázal, že je cvok, který od každého písmene viděl asi 100 anime titulů. No, blázen. Přednášející maidka navíc některá AMV doprovázela svými tanečky (jak jsem řekl, byla taková více aktivní), což zase působilo sympatičtěji a celkově, i její přístup ke všemu byl takový fajn ulítlý.

Pomalu se blíží vrchol soboty. Další přednáška, nebo spíš workshop, který čekal, bylo „Jak malovat akvarely – Pro nováčky a mírně pokročilé“. Tam jsem měl nejdřív jasno, že do toho nejdu, protože kreslit neumím a prostě měl jsem z toho hrůzu. Přednášející pak sháněla lidi a sešlo se nás tam pár, aspoň tedy. Vedle nás byl pořád ten týpek a tak nebyla o živo nouze. Když jsme pak dostali ale papíry, já se tedy rozhodl, že to zkusím. Dostali jsme na výběr z 21 obrázků, kdy to dopadlo tak, že jsme se s týpkem vedle shodli na ecchi obrázku z anime Highschool DxD. Ať je nějaká sranda. Steel se rozhodl nezúčastnit a tak to bylo jen na mně. Hodně jsem váhal, nebyl si jistý a chvíli si jen vzduchem dělal kruhy a nevěděl, jak začít a jestli vůbec začnu, protože mi to bylo přeci jen trapné. Nakonec jsem ale začal a již se nezastavil. Udělal jsem si nejdřív skeč, jak bylo mimochodem ukázáno ze začátku, co se má kdy dělat. Pak nastal první technický problém, kdy vypadl projektor a my tak měli po muzice, ačkoliv jsem to stihl dokreslit a týpek vedle si to ode mě chvíli obkresloval.

Tam už jsem schytával, že není možné, že neumím kreslit, když jsem dokázal ten skeč takhle nakreslit a vůbec, i přednášející říkala, že to mám dobré, což bylo zajímavé pohlazení pro moje jinak zničené sebevědomí. Ale samozřejmě, tím jsem se nestal sebejistou existencí, i když musím říct, že jsem lehce překvapil i sám sebe, jelikož kreslit neumím, nikdy jsem nic takhle neobkreslovat a stejně jsem dokázal v rámci možností převést aspoň v malé formě obrázek z projektoru na papír přede mnou.

Byla to celkově sranda, bavil jsem se náramně. Pak jsem to začal vybarvovat, kdy jsem se po dlouhých letech setkal opět s vodovkami a zažil tak počáteční experiment, než jsem se rozjel. Jistota ve mně stoupla a já tak jel jak o závod. Ani Steel nevěřil vlastním očím. Bohužel mě tlačil čas. Na vybarvení a obkreslení jsem měl necelou hodinu, protože pak se už budova zavírala. Skončilo to tedy spíchnuté horkou jehlou, ale přeci jen, dokázal jsem něco, co jsem nevěděl, že vůbec zvládnu. Obrázek týpka vedle dopadl trochu hůř, pokud budu upřímný, ale líbilo se mi, jak se přesto nevzdával, i když sám viděl, že se mu to moc nedařilo. Samozřejmě, nebudu sebejistý, nakonec vidím víc než jednu chybu a co jsem to postnul na FB, taky jsem neschytal zrovna pozitivní ohlas (což mi to mé ego zase trochu shodilo). Ale rozumím tomu, musím se samozřejmě překonávat a nebát se kritiky, jako jsem se vždycky bál a to je samozřejmě velká chyba. Každopádně posoudit můžete sami. Ano, ta hrůza napravo je ten můj obrázek. Stydím se za to, je mi to blbé, ale před pravdou se neskryju.

Zakončení soboty tak bylo přímo vynikající. Dost mě i štvalo, že je konec. Ale nedalo se nic dělat. Se Steelem jsme to tam pak tedy opustili a jeli domů s tím, že v neděli se už vracet nebudeme, protože tam už bylo jen promítání a žádný jiný program.

 

Závěr

Abych řekl pravdu, na ten strašný začátek, kdy jsme už pomalu přestávali věřit, že se to zlepší, jsme si nakonec akci docela užili a nemůžeme oba říct, že na ni budeme vzpomínat ve zlém. To určitě ne. Když bylo nejhůř, nakonec jsme se přeci jen dokázali zabavit sami svými hláškami a průpovídkami, což způsobilo nejeden záchvat smíchu z obou stran a to několikanásobně za sebou. Ale tedy k samotné akci. Byl to trochu zmatek a taky je vidět, že je stále co zlepšovat a na čem pracovat. Rozhodně chválím, že se místo konání změnilo, protože Parukářka je dno možností a pro con to bylo nejhorší místo vůbec. Tady bylo prostě klasické prostředí školy, ve kterém není moc co zkazit. I když, trochu ano, pokud se neudělá aspoň mapka a neoznačí se sály, jelikož ne každý si rád hraje na dobrodruha. Celkově, nedopadlo to tragicky, ale ani výborně. Nechávám to na průměru s tím, že jsme opět poznali pár nových lidí, okusili další con a nezanechalo to v nás žádné větší negativní pocity. Minulý rok můžu tedy ve jménu Cosplay Party smazat a nahradit jej tímto novým začátkem, který byl přínosný.

PS: Přidám víc fotek, nicméně si je vypůjčím od ostatních, kteří fotili, protože já tentokrát opět nefotil.

Samozřejmě, budu nadále putovat i ostatními cony. Již za měsíc tu je Animefest, pak následuje Advik a téměř hned poté Natsucon. Čili ano, jedna akce sice teď končí, ale další brzy začíná!

Videoreview, kde vystupujeme s kolegou Steelem v našich pravých podobách a který je vlastně stejnou verzí, jako psaná recenze (jen trochu rozšířenější) naleznete níže.

 

 

Komentáře

Přidat komentář >

, Děkuji odpovědět
Super článek i video hezky vše zhodnocené :-) Je smůla, že tyhle akce jsou vždy daleko, ale je bezva , že jsou lidi jako vy co o tom informují. Jak jsem tak vypozorovala tak jste přišli na starou pravdu, že bůh pomůže těm co si pomůžou sami. Nakonec to byla i zábava ,což je fajn o to jde v životě hlavně abychom se bavili. Starosti a nespokojenost a vůbec celkově špatné emoce jsou na nic. Anime je skvělý svět kde se může stát cokoli. Tak ještě jednou díky za vaši recenzi a píli 1