Kategorie: Hry

Shiny Days - Pokročilé dojmy

Shiny Days - Pokročilé dojmyCelé dějství School Days nyní vynecháme a vydáme se do alternativní časové linie. Je léto, škola na chvíli skončila. Hlavní hrdinka této vizuální novely, Setsuna, se na žádost nemocné Sekai stává obsluhou v nedaleké přímořské restauraci. Nicméně její záměr není úplně tak vyhovět Sekai, jako se spíš touto cestou seznámit s nedaleko žijícím Makotem, ke kterému chová od jistého okamžiku hluboké city…

Malé upozornění, než se pustíte do čtení. Záměrně tuto vizuální novelu nezařazuji do hentai sekce a tím ji ani neomezuji jen pro osoby starší 18 let, protože jde přeci jen o záležitost, kde ve velké míře hraje roli příběh. To však neznamená, že není explicitní obsah přítomen a tudíž zvažte, zda si následně sami titul vyzkoušíte.

Tato vizuální novela vyšla přeložená do angličtiny už v září minulého roku, nicméně kvůli tomu, že jsem k jejímu čtení potřeboval vždy specifickou náladu, ale také hromadu času, protože rozhodně nejde o záležitost jen na pár hodin, jsem byl nucen dojmy posunout a to o celé 4 měsíce. Ačkoliv jsem došel k závěru, že nakonec nesepíšu celkové dojmy, nicméně podobně jako u School Days, jen částečné. Z jakého důvodu jsem učinil takovéto rozhodnutí, se dočtete v článku. Nyní ale už ke Shiny Days, jako k vedlejšímu příběhu School Days, o kterém jsem psal před 3 lety.

Shiny Days vychází jakožto rozšířená verze Summer Days, což je víceméně ta samá novela, jen ochuzená o celou dějovou linku, navíc ani nevyšla v angličtině a vzhledem k faktu, že se téměř ničím neliší, to nehraje žádnou roli. Veškeré dějství School Days taktéž nehraje roli, protože zde jej děj úplně ignoruje a dějství vhazuje do letního období. Konec tedy nevzhledným uniformám a hurá lehkému letnímu oblečení! Nyní však už k příběhu a k tomu, co dělá tuto vizuální novelu zajímavou, či vůbec i unikátní.

Příběh

Novela má dvě hlavní dějové linie, ke kterým se čtenář rozhodne hned u první volby. První z nich se z velké části zaměřuje na Setsunu, kterou je tichá, uzavřená, drobná dívka, jejíž kamarádka, Sekai, ji přesvědčí, aby ji zastoupila jakožto obsluhu v místní přímořské restauraci jménem Radish. Setsuna tedy svolí, ale jen proto, aby se touto cestou dostala blíže k Makotovi, kterého od jistého okamžiku tajně miluje. Jen neměla nikdy odvahu k vyjádření svých citů. Příběh je zde ze začátku takovou až roztomilou romancí, která se teda zejména zaměřuje na Setsunu a její úspěchy a neúspěchy v práci, kde je krásně vidět, jak se postupně zlepšuje a její zakřiklost se naopak přiklání k lepšímu sebevědomí a hlavně dobrým zkušenostem, co se obsluhování a vůbec jednání s lidmi týče. Makoto zde samozřejmě také nemálo figuruje, ovšem překvapivě jako starostlivý bratr své sestry, kterou má o těchto prázdninách na starost. Vše se samozřejmě zvrtává poté, co Makoto poznává, jaké to je smočit Ferdinanda a stává se tím známým náruživým idiotem, čímž si bohužel začne spíš kopat hrob. Tedy, samozřejmě záleží na tom, kudy se celý příběh ubere a zda dovolí Makotovi a Setsuně se sblížit bez větších komplikací.

Druhá dějová linie nastává i s druhou začáteční volbou, kdy do města přijíždí Inori, která pochází z vlivné rodiny ovládající zdejší chrám. Čirou náhodou se setkává se Setsunou, kdy se kvůli jistému trochu peprnému incidentu Setsuna zaváže, že Inori u sebe ubytuje a tím bude muset snášet její poněkud panovačnou povahu. Inori má přitom v zádech jak členy své rodiny a družstva starajícího se o chrám, které ji chce za každou cenu přivést zpět domů (odkud utekla), tak i skupinu starších, kterým jde naopak o to po jejím boku stát a ochránit ji za každou cenu. Tento děj je poněkud akčnější a na Setsunu a její počínání si v práci se už tolik nezaměřuje. To ale neznamená, že se taky nerozjíždí zajímavý příběh, který se týká minulosti a vůbec důvodu, proč Inori utekla a jaké spojení má se samotným Makotem, což bude tentokrát stát Setsuně v cestě. Bohužel, tady sám za sebe nemohu říct, že by mi tato část přišla nějak záživná, spíš naopak. Ale to bude tím, že mi Inori charakterově nesedla.

Obsahová stránka

To by bylo k dějovým linkám, které samozřejmě nejsou tak přímočaré, jak by se z popisu mohlo zdát. Vrátím se zpět na začátek. Hned první věcí, kterou vám hra nabídne, je výběr uniforem, které poté budou nosit všechny zaměstnankyně Radishe. Popravdě, ani jedna není úplně normální a obě odhalují až příliš okatě mnohé partie, nicméně jedna z nich je trochu více fetišistická a druhá méně. Zřejmě vám dojde, která z nich je která, respektive jak jsem je rozlišil. Poté jediné, co budete vybírat, jsou rozhodnutí, která zajistí i následný spád děje. Zde je trochu divné, že se nebudete rozhodovat za Setsunu, která je oficiální hlavní hrdinkou a dostane se na ní tedy nejvíc času, nýbrž klasicky za Makota. Nemohu říct, že by se na něj taky nedostávalo, ale vznikají tak prodlevy a pak náhle hromada voleb po sobě. Volby jsou tedy 3 možností – jedna až dvě v základu, či výběr možnosti prostě necháte být. To považuji za velice nápadité, protože když už se nemůžete rozhodnout, nedáte nic a i následná událost se dle toho přizpůsobí. Voleb je zde jinak opravdu mnoho a každá z nich určí, co se bude dít dál. I případná blbost tak může mít ve výsledku dopad na to, k jakému konci se později dopracujete, proto je doporučená zvýšená opatrnost. I tak je tu ale možnost vrátit čas a to téměř kdykoliv, takže pokud se vám náhodou nelíbí výsledek vaší volby, či došlo k překliku, jedním kliknutím se vrátíte klidně o několik, či rovnou celou scénu zpět a můžete zvolit jinak. To ubírá na risku, ale i přesto, někdy se vracet k dávné volbě není tím nejideálnějším, co můžete udělat.

Tím se dostávám totiž k tomu hlavnímu – k délce. Tato vizuální novela je příšerně dlouhá a dělají jí takovou hlavně pomalé a roztahané dialogy, kdy člověk až občas žasne, jak může takový dialog setrvat bez toho, aniž by ztratil na smyslu. Nejednou se však stane, že se postavy baví o zbytečnostech, což poněkud připomíná reálný svět. Toto dá dohromady i klidně dvě a půl hodiny na jedinou epizodu, což jsem si i sám spočítal. Epizody zde totiž nejsou svou délkou fixované. Ve School Days měly pevně 30 minut, ale tady je to různé. Ze začátku bývá 45 minut, ale to se náhle změní v hodinu a půl a pak přijdou ty hodiny i dvě a víc. V závislosti na prodlení u voleb bych nevylučoval, že i tento už tak dlouhý čas se přetáhne o desítky minut. V celku tak jde nejen o hodiny, ale s přehledem i desítky hodin, které u čtení a ovlivňování děje strávíte. Epizod bývá zhruba pět, ale v závislosti na konci se může zkrátit klidně i na pouhé dvě, což ovšem nehovoří o ideálním zakončení, protože je to moc brzy.

Nemohu se již nedostat k důvodu, proč je tento článek jen „pokročilými dojmy“. To je tedy nejen z důvodu, že je tato novela tak nechutně dlouhá, ale i proto, že má celkem 38 konců. Ano, čtete správně. Ve hře se kromě Makota, Setsuny a uvedené Inori vyskytuje hromada dalších nemálo důležitých postav. Ať už mluvím o Otome, její sestře Karen, Kokoro, Kotonoze, dvojčatech Futabě a Kazuze, a takhle bych mohl pokračovat. Dokonce zde dostává cameo i samotná Sonico, která zastupuje rovnou sebe samotnou (nicméně conquernout se nedá, jen „dělá reklamu“). A se většinou uvedených i neuvedených ženských postav lze dojít do určitého konce. Tedy, pokud víte, jak to myslím. Lze zde svést i matky tří nejvýraznějších ženských postav a to jak Setsuny, tak i Sekai a Kotonohy. Makoto si holt neklade meze, co se věku a vůbec i proporcí týče. Jen to chce dávku šikovnosti a štěstí, protože kvůli množství konců je dostat se vůbec k jednomu z nich záležitost jak časová, tak i výběru správných rozhodnutí. I když, po jednom dohrání obou příběhových linií se většina již viděných dá přeskákat a tak je toto experimentování o něco veselejší. Jen stále zůstává ta náročnost ve smyslu pokus-omyl.

Vizuální zpracování

Uvedl jsem vše podstatné k tomu, jaký má tato novela zhruba příběh a jak probíhá její čtení a ovlivňování děje. Teď ale ke zpracování. To jde ruku v ruce se School Days a poskytuje tak jeden z mála využívaných stylů, který přechází až do animace, čili nejde o klasickou vizuální novelu, nýbrž o hybrida mezi vizuální novelou a anime. Samozřejmě, animace jsou omezené a kromě prvního dílu, kde je jich nejvíc, se s nimi setkáte hlavně v necenzurovaných sexuálních scénách a jinak u nepříliš přesného pohybu úst (kdy i povzdech těch pohybů znamená hned několik). Jinak ale dostanete scénu a postavy nestojí nad textovým polem a nemění občas své pózy, ale vše je uděláno tak, aby to i přes omezenou animaci působilo skoro jako anime. Každá scéna a i každý střih má trochu jiný záběr, text je navíc ve formě titulků. A když chcete, pohybem myši si vyjedete menu, kde už máte ovládací panel, na kterém najdete nejen tlačítka pro posun, či přeskočení děje tam i zpět, ale i měřidlo stanovující, jak moc jste blízko Setsuně. K měřidlu jsem se ještě nevyjadřoval, tak bych chtěl dodat, že to se mění v závislosti na volbách týkajících se jen vztahu k Setsuně. Nevím, proč to není udělané spíš tak, že by se měřidlo vždy změnilo ku prospěchu postavě, ke které má zrovna Makoto blíže, ale to by asi celou vizuální novelu až extrémně zkomplikovalo. Nechme to tedy tak a stejně to tak i berme.

School Days mělo jen endingy, nicméně Shiny Days získalo už i opening a to víc než dobrý. Hudba je velice pěkná a chytlavá, animace taktéž. Tedy, když mluvím o tom prvním, protože openingů je tu víc a změní se většinou po 3. epizodě. To samé se týče i endingu, kde hraje roli ale jen muzika. Zbytečné zmiňovat, ale hra je taktéž plně profesionálně dabovaná, kdy nechybí staré známé původní hlasy postav, plus samozřejmě pár nových.

Nějaké ty malé výtky

Co bych ovšem této vizuální novele celkově vytkl? Tak začnu rovnou dějem. Ten tentokrát zamířil klasičtějším směrem a i když je velice rozvětvený, propracovaný a mnohdy poutavý, už to prostě není School Days a jeho exkluzivita v rozpolcenosti. Tam byl člověk neustále na vážkách, zda to, co dělá, je správné. Má spíš jít vstříc své dlouholeté tajné lásce Kotonoze, či naopak Sekai, která mu náhle učarovala? To ve Shiny Days není. Tam mi naopak přijde, že je vše jasné a přímočaré. Nechci nic spoilerovat, přece jen nemám dohrány všechny konce, to ani zdaleka, ale vše jde očividně ku prospěchu vztahu Makota a Setsuny, zatímco ostatní postavy a interakce s nimi působí spíš vynuceným dojmem, i když mají své vlastní příběhy a důvody, proč o Makota taktéž stojí.

To je i má druhá výtka. Samozřejmě, po dohrání jsem se pustil do experimentování a hned u jedné jinak zvolené cesty zjistil, jak hloupé to může být. Tedy, že Makoto náhle hupsne do „pelechu“ s hrdinkou, se kterou se do předtím viděl snad jen párkrát a ještě jí najednou řekne, že ji miluje? (Tedy, pokud nemyslel jen její určitou část.) Tupé a ještě víc i ten konec vázající se k uvedenému, ale nekonkrétnímu případu. Obávám se, že takhle dopadnou i ostatní „vztahy“ započaté s jinými postavami. Prostě Makoto a Setsuna mají být spolu, to je dle mého názoru ten pravý konec a pokud dojde k jinému, buď to nedopadne dobře a nebo strašně tupě a uměle. Stále to je ale jen můj osobní dohad, čili to neberte úplně tak vážně. Možná, že se pod některou, či více postavami, skrývá hezký románek.

Třetí a poslední výtkou by byly ty roztahané a někdy až pekelně nudné dialogy a vůbec situace. Nedá se nic dělat, víceméně všechny z nich jsou něčím důležité, ale způsobem, jakým jsou podané, holt požitek ze hry protahují a člověk spíš očekává, kdy už všichni přestanou konečně mluvit a něco se začne dít. Ale to se dalo čekat. Není to ořezané anime, ale vizuální novela, jen zpracována do anime stylu a tím tento prvek vyniká až moc a jeví se nezvykle.

Závěr

Ať už jsem této hře vytkl cokoliv, stále se jedná o skutečně unikátně zpracovaný titul, který člověka dokáže připoutat ke křeslu na dobrou desítku hodin. Sám nemám většinu konců pokořenou, zůstávám maximálně u pěti a ještě dva z nich nebyly nejideálnější, tudíž samo mi zbývá dalších mnoho hodin strávených u čtení a nervování se, jak mohla jedna na první pohled nedůležitá myšlenka změnit celý tok děje a ještě směrem, jakým jsem se vydat rozhodně nechtěl. Ale známe to, motýlí křídla jsou zrádná a zde se na jejich účinky dostává dost, ba i víc, než snad ve většině jiných podobných titulů.

Doufám, že se vám tato polo-recenze líbila. Možná se k tématu Shiny Days ještě v budoucnu vrátím, ale to je v tuto chvíli stále ve hvězdách. Jestli mohu doporučit? Určitě. Pokud sledujete radši anime, než byste četli vizuální novelu, zde se nemusíte bát, protože se jedná o efektivního hybrida. A jestli jste nečetli School Days, taktéž vám to v ničem nebrání. Jak jsem uvedl na začátku, tohle je alternativní příběhová linie ignorující skoro vše, co se událo v té druhé a i když se hodí mít reference, nejsou pro celkový požitek úplně podstatné. Takže jestli jste připraveni obrat se o hromadu času a někdy i nervů, Shiny Days je tu pro vás!

S dotazy na to, kde to sehnat, vás směřuji do sekce užitečné odkazy. Jen upozorňuji, že to má pouze anglické titulky a českých se zřejmě nikdy nedočkáte. Je proto dobré umět lépe anglicky, protože dialogů, kterými se budete prodírat a které budou mnohdy důležité, je příliš mnoho.

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.