Kategorie: Hry

The Aquatic Adventure of the Last Human

The Aquatic Adventure of the Last HumanNová indie hra, ve které se hrdina ve svém hybridu vesmírné lodi a ponorky vydává skrz časorpostor, aby se na Zemi vrátil ve vzdálené budoucnosti, kdy je pod hlubokými oceány. Co po sobě lidstvo zanechalo, jaký byl důvod jeho vymření a co za nebezpečí v těchto neznámých hlubinách čeká? Vodní dobrodružství posledního člověka tohle všechno zodpoví!

Návrat do budoucnosti

Hlavní hrdina opouští Zemi, vydává se z neznámých důvodů napříč časoprostorem a vrací se zpět v hodně vzdálené budoucnosti, kdy je Země již dlouhé věky pod oceánem. Nyní má za úkol se svou vesmírnou lodí, která je i jakýmsi hybridem s ponorkou, prozkoumat hlubiny oceánu a nalézat nejen zbytky dávné existence lidstva, ale i nacházet zanechané zprávy a s nimi odpovědi, co se vlastně s lidstvem stalo.

Indie hry mají výhodu v tom, že bývají nezávislé a tudíž se nevážou na žádný druh kontraktu, který by je akorát svazoval. A proto může dostat prostor leckterý originální a v případě mainstreamového trhu normálně i riskantní námět. Zde se tentokrát opět vydáváme do vesmíru, což je v případě indie her už lehkým klišé, nicméně se záhy vracíme na Zem, která je pod vodou a tudíž hlavním aspektem hry je ryze podvodní prostředí, což znamená i patřičnou faunu, flóru a hlavně nevázanost na gravitaci.

Kdysi byla naše Země pokrytá hustými lesy, ale my jsme si jimi vytírali zadek

Země je dlouhé věky pod vodou, lidstvo je to tam a to, co po něm zbylo, zbylo taktéž hlavnímu hrdinovi v malé ponorce na prozkoumání. Tedy, v první řadě zde figuruje až doslova gigantická fauna a flóra, což není úplně tak, že by se to samo věkem vyvinulo, ale protože nechci zbytečně spoilerovat, nebudu ani nic naznačovat. Ač se zdá být tedy tento svět mrtvý, vůbec tak tomu není. Sice bez lidstva, ale žije si vlastním životem. Není tak žádnou výjimkou potkávat gigantické ryby, medúzy, občas něco mezi delfínem a žralokem, případně nějaké ty již nebezpečnější tvory ve formě květin v kuse vyplivujících cosi, co rozhodně po interakci na životě nepřidá – ba naopak. Tohle je plusem, protože se to velmi liší např. od Titan Souls, kde celý svět působil prázdně, až mrtvě.

Kromě fauny a flóry tu jsou již zmíněné zbytky dávné civilizace lidstva, které nezbylo nic jiného, než začít žít pod vodou. Nejen, že oceány rapidně stouply a většinu Země zaplavily, i povrch se stal životu nevhodným kvůli nízké teplotě, která způsobila celé jeho zamrznutí. Co po sobě tak lidstvo zanechalo, jsou nejrůznější stanice, velká podvodní města, doly, dlouhé cesty trubek, ale co je nejhlavnější, tak vzkazy. I navzdory všem těm rokům je část technologie stále funkční a tak se hráč může dočíst, co zhruba vedlo k zániku, jak to probíhalo, a že ten důvod není vlastně vůbec překvapivý. Že by za to skutečně nemohla evoluce a tím i vznik nebezpečných zmutovaných kreatur?

Vše každopádně působí lehce melancholicky. Prostředí se rozděluje na několik sektorů a každý má své specifické podbarvení, hudbu, ale vlastně i téma. Jak jsem tedy říkal, kromě polorozpadlých velkých měst a různých industriálních oblastí, se podíváte i třeba ke korálovým útesům, do odpadní sekce, či až do samotné hloubi, kde je sakra velká tma a bez lampy hrozí, že to napálíte do všudypřítomných výbušných koulí. A nebo třeba narazíte i na něco mnohem horšího…

Měl bys plavat!

Není to totiž jen o prozkoumávání okolí, které je sice velkou součástí a není bez ní možné získat většinu upgradů pro vaši ponorku, ale hra se řadí i do kategorie takzvaných rogue her, což znamená, že bitvy zde rozhodně nejsou žádnou procházkou růžovou zahradou. Úkolem bude porazit celkem 11 hlavních bossů, což je klíčové k dalšímu postupu, jelikož za každého bosse je jeden nový upgrade. Bossové se od sebe velice liší, i když tvoří z velké části hlavně zmutovanou podmořskou faunu. Od obrovského červa prolézajícího zdmi, přes chobotnici, až třeba po zrádnou květinu původně zásobující město kyslíkem. To je výčet jen části. Z celku je poměrně lehké porazit tak 5 bossů a zbytek je naopak na nejedno opakování. Kdo má dobré reflexy, možná s tím takový problém mít nebude, já se zde každopádně setkal s nejtěžším bossem za svůj dosavadní život, protože se mi jej podařilo porazit až po hodinách neustálého umírání a čiré zoufalosti (i když za to mohla z části má blbost, že jsem si nedošel nejdřív pro důležitý upgrade). V soubojích ve většině případů není čas na přemýšlení a tak rychlý pohyb a bystrá mysl dopomůže zaslouženému vítězství. Samozřejmě, jde i o nalezení správné strategie a vůbec toho, jak na daného bosse, ale vše je naštěstí dostatečně zřejmé a dostane se i na prostor pro menší očůrávky. Není každopádně zcela nutné jít na bossy popořadě, kdy je tu dané pořadí jen u některých, což poskytuje větší volnost, než v jiných podobně laděných titulech.

Když už jsem se nejednou zmínil o upgradech, zaměřím se nyní na ně. Začínáte jen s harpunou, kterou navíc musíte chvíli nabíjet, aby její následný dostřel za něco stál. Nicméně se postupem času dopracujete k pile, torpédu, či třeba zvýšené obraně. Každý z upgradů má svůj účel nejen při boji, ale umožňuje také postoupit dál. Pila proto poslouží k prořezání se skrz zarostlé cesty, či naopak torpédo rozrazí překážející kamení. A obě možnosti zároveň fungují i v boji a jsou mnohdy nedílnou součástí. Získat tak co nejvíc upgradů a navíc i vylepšení je klíčové k úspěšnému vyzrání nad na první pohled neporazitelnými nepřáteli.

Doba pixelových her

S hrami, které pracují s pixelovou grafikou, se čím dál víc trhá pytel a zde to není výjimkou. Zpracování jako takové je velice jednoduché, až bych řekl minimalistické. Každý objekt má omezenou barevnou paletu, animace jsou v rámci jen několika rámečků, ale i přesto to všechno vypadá a zapadá skvěle. Vč. i hlavního menu, či filmových sekvencí, kdy vše z toho jde téměř až ryzím retro stylem.

Neméně parádní je i hudba, která podtrhuje atmosféru a hlavně díky ní ta celá melancholičnost funguje tak, jak má. Tvůrci navíc správně pojali podvodní prostředí i co se zvuku týče a veškeré výbuchy a rány jsou tak tlumené a uzpůsobené tomu, kde se celá hra odehrává - tedy pod vodou. Prostě skvělé.

Boji zdar!

U této hry jsem chtěl strávit maximálně den, dva, ale nakonec mi ukázala, že mě nepustí po těchto dní rovnou pět. Má skvělou atmosféru, výborně vymyšlené bossáky, u kterých se člověk fest zapotí a vůbec, originálně pojaté téma nutící člověka zjistit víc. Možná jen to lehce klišé a méně pochopitelné vyvrbení bych vytkl, ale to je zároveň takový osobní pohled, protože raději mám byť naznačené odpovědi, ať už by se týkalo jen o důvod, proč se vlastně hrdina vydal napříč časem. Ale nechám to plavat.

Hru nemůžu doporučit každému. Chce to silné nervy, dostatek odhodlání a bystrou mysl. Pokud máte alespoň jedno z toho, můžete to zkusit. Odměna bude veliká! Jde totiž o další z řady výjimečných titulů.

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde